POVÍDKY

hřbitov

Jednou v noci jsem si to namířil na městský hřbitov,abych si okoukl nějakou dobrou parcelu na věčný spánek.Hodně lidí to vůbec za aktivního života na zemi nezajímá aby si předem vybrali nějaké hezké místo na hřbitově.Nechápu,když si staví domy,někteří skoro celý život a na tak důležitou věc jako je věčný odpočinek zvysoka kašlou.Je jim úplně jedno co se s nima stane a kde vůbec budou ležet.

Většinou je jejich pozůstalí nechají shořet jako kus klacku a pak  nacpou hromádku popele do plechové pixly kterou si dají na polici v obýváku.To proto aby svého milovaného měli stále na očích a aby s ním mohli občas rozmlouvat ,říkat mu jak děcka vyrostli a  že ten Pepík to střídá jak ponožky a že se bojí o Andulu že je věčně doma aby nezůstala na ocet.A takové ty další rodinné rozhovory.

To já se chci na věčnosti blejsknout,tak si to chci ještě než umřu pořádně připravit aby mě nic nemohlo rozhodit,poněvadž v rakvi už moc rukama rozhazovat nemůžete.

Strašně moc se mi libilo v samém centru hřbitova.Stromy tam jsou obzvlášt urostlé takže vrhají na zem dokonalý stín a v hrobkách pak není takové horko.Jenže tady už flek nenajdete,Takže musíte hledat trošku víc na periférii.Ale to byste se divili jak je i u hřbitovní zdi husto.Tam většinou odpočívají lidé kteří mají rádi jistotu,nikdy nevíš kdo ti vrazí kudlu do zad.tady nemusejí tak stresovat protože jsou z jedné strany krytí hřbitovní zdí.

Nějaké místa tu volné jsou ale je to tady takové fádní,na jedno brdo,hrob vedle hrobu a za ním cihlová zed.docela smutné a ponuré.To není nic pro mě a tak si to namířím jinam.Tajně doufám že najdu to místo kde se dobře kouří a kde budu mít jednu ruku dlouhou.

A v tom ho uvidím, nádherné místo ktere je za úplnku přímo fascinující.Jen tam vrazít kříž a užívat si.Vedle roste  asi stoletá smuteční vrba tak jsem si to vždycky představoval ve svých snech.Půda je tu měkká žadný šutr,nerad bych si na věčnosti lehnul do nějakého bývalého řečiště.,to ne.

A to je taky  velmi důležité zkontrolovat, hlína to je vlastně tvoje nová peřina a jak si usteleš tak si i lehneš.Tady dochazí na staré české přísloví jak vidíte.

Myslím že mám vyhráno,našel jsem co jsem potřeboval takže ještě strčit faráří a hrobníkovi do kapsy nějakou tu korunu at to mám sakra jistý a můžu jít v klidu domů a tam se těšit na smrt a na nové hezké bydleníčko které mi budou všichni závidět.

              

jak jsem viděl padat hvězdu     

byla ze sousedství a odmalička s ní dělali hvězdu.Sice nevím proč,kůži měla černou jak uhlí z ostravy a maximálně jí ve tmě svítili zuby a oční bělmo.Na školní karnevaly chodila jenom za princeznu z hvězdou na čele a tak trochu jí hvízdalo v kebuli.

Od malička jí hustili do hlavy ,že až vyroste stane se velkou a slavnou hvězdou.Chudak holka už z toho byla tak zblblá že  jednou bude ta největší hvězda co se tady na zemi narodila.Žila hlavou v oblacích až se stala velkou hvězdou.Pořád ale nebyla slavná jak jí rodiče od malička ujištovali ,že se tak stane.

Až jednoho dne.Naše hvězda si vyšla ven.Vidím to jak dneska,neušla ani deset metrů sjela jí noha z obrubníku a spadla přímo pod rozjetý kamion co jel zrovna okolo jako na zavolanou.tak jsem viděl padat hvězdu.Nakonec vypadala jak kometa rozpláclá na asfaltu.HVĚZDA.......
                                                                                                                                                                                                                        

KAREL A BEDŘICH
Karel s Bedřichem byli nerozluční kamarádi.Znali se už jak se říká od plínek.Jednou večer seděli zase na lavičce před domem .Karel mlčky sáhl do kapsy od košile a vytáhl tučného jointa.Dal ho do pusy a zapálil,několikrát mohutně potáhl a podal ho Bedřichovi.Ten taky párkrát potáhl a dal ho zpět.Takhle to udělali několikrát až  ten joint vykouřili úplně.
Uběhlo několik minut , Karel se naklonil k Bedřichovi a suše konstatoval."Dneska je ten hašiš nějakej slabej,nezdá se ti Bédo?"Bedřich si olízl rty a odpověděl"To se ti jen zdá Karle je stejný jako vždycky."
Potom zase  seděli mlčky vedle sebe a tvářili se jako dva idioti.Uběhlo několik dlouhých minut , Bedřich se zvedl a šel se ke stromu vymočit.Měl před domem svůj oblíbený strom  který pravidelně zaléval už od dětstvi a byl na to taky náležitě hrdý.Karel svůj strom neměl,ten močil zásadně doma protože si při močení sedal na zachodovou desku.Bedřich si ho kvůli tomu dobíral,že močí jak ženská a Karel se za to strašně styděl.Ale co naplat Karlovi to ve stoje nešlo i kdyby se rozkrájel.
Bedřich domočil,ležérně ho oklepal a strčil zpátky do kalhot.Když si zapinal poklopec tak už tomu nevěnoval pozornost.A to se mu stalo osudným.Přiskřípl si ho do zipsu.Bedřich řval jako raněné zvíře a  v rozkroku se mu kalhoty barvili do ruda.
Karel však dál seděl jako sfinga ,Bedřich se válel v bolestech na zemi a křičel na Karla at zavolá sanitku,že tolik krve v životě neviděl a že si ho natrhl,že mu visí jen taktak a že jak Karel nezavolá záchranku tak jistojistě vykrvácí.
Karel však neudělal nic,počkal až Bedřich vykrvácel,pak se zvedl a  zavolal funebráky.V duchu si pomyslel to máš za to že ses mi celý život smál že čůrám jako ženská.,..."KDO SE SMĚJE NAPOSLED,TEN SE SMĚJE NEJLÍP."
                                                                                                                                                                   
TAJNÝ AGENT

Být tajným agentem to není žádný med.Takový agent musí  umět všechno mlžit aby na něj nikdo nepřišel.Má několik jmen,několik občanství, spousty převleků a hlavně nikdy nespí a je stále ve střehu aby mu nic neuniklo.Taky musí umět několik jazyků a taktéž zacházet s různými zbraněmi a používat všelijaké  lsti a léčky a přitom  všem musí ještě dělat jakoby nic.

Jakoby nic je to nejtěžší z celé jeho práce.Na jakoby nic neexistuje žádná příručka ani kurz.To se musí každý agent naučit sám.Někteří agenti se to učí celý život a někteří se  s touto nevšední vlastností už narodí.Ale pozor i když se s tím narodíte nemusí to vždycky znamenat že se stanete agentem.Rodilých jakobyniců je na světě  mnoho ale pouhé jedno procento se  stane agentem.Ale když se jimi stanou jsou z nich superagenti,jsou vysílání na ty nejtěžší mise po celém světě.Tajní agenti se mezi sebou většinou neznají,poněvadž kdyby se znali mohli by celé superagenství rovnou zabalit.To by se pak museli stát úplně normálními lidmi a  o to oni nestojí.Život tajného agenta  to doopravdy není stereotyp,někteří si už dokonce nepamatují jak se jmenují a jak vlastně vypadají.Nejhorší věc pro každého tajného agenta je ráno,když vstanou a podívají se na sebe do zrcadla.Tam uvidí někoho koho ještě v životě neviděli,úplně cizího člověka který na ně zírá  a pak mávne rukou a začne dělat jakoby  nic.
A právě ten okamžik je  vrátí do reality,v tu chvíli si uvědomí že jsou tajnými agenty a začnou se připravovat na další nebezpečnou akci.
Některé mise jsou doopravdy náročné,většinou ty do kterých nemůžou jít jako lidi.Popíšu vám jednu akci ve které jsem vystupoval jako ryba.
To jsem dostal za úkol vypátrat kam se ztrácí ryby z přehrady.Vybral jsem si převlek štiky a skočil do přehrady.Pomalu jsem plaval vodní nádrží a sledoval život pod vodou.Je to úplně něco jiného než na co jste zvyklí ale  kvalitního agenta nezaskočí nic.Dělal jsem jakoby nic až do té chvíle než se přede mnou objevil háček.Pomalu ten háček obeplouvám a říkám si  to by v tom byl háček abych nepřišel na to kdo ho tady narafičil.Nabodnu se na něj a uvidím,říkám si a sotva jsem to udělal už mě někdo tahá z vody ven.Hned mě trklo že v tom je ten háček proč se ryby vytrácejí z přehrady.Nechal jsem se vytáhnout na břeh počkal si až mě ten chlap vytáhne z vody,pořád jsem dělal jakoby nic.Chlap do poslední chvíle nic nepoznal až mě měl na břehu hbitě jsem vyskočil na zadní ploutve vytáhl jsem želízka a  naučeným grifem jsem je tomu chlapovi připnul na obě zápěstí.Chlap zalapal po vzduchu jako ryba na suchu ale to už jsem měl v druhé  ploutvi zbran a miříl mu na hlavu.
Chlápek přísahal že už nikdy nebude pít a s rybařením taky skončil nadobro.Skončil jako tichý blázen poněvadž kdyby vyprávěl chlapům v hospodě jak ho zatkla štika?.....asi by neuspěl a za blázna by ho měli tak i tak.
                                                                                                                                                                   
HOSPODA
Do hospody se už chodí odjakživa,kdyby hospody nebyly tak nevím kde by se chodilo.Ale naštěstí tu hospody jsou a my do nich můžem chodit.Hospoda to je taková oáza v poušti,kdyš umíráš žízní tak tě tam nohy samy dovedou.Nazpátek už ale ne.To už se nohy motají,zakopávají o všechny ty naschvál pohozené věci po cestě k domovu.Že se vždycky najde někdo kdo si dá tu práci a rozháže po ulicich ty nesmysly aby měl utahaný pijan o co zakopávat,když ho to baví tak at.Nás slušné lidi baví zase něco jiného,chodit do hospody!!!!
V hospodách je vždycky živo a jen tam najdeš kamárada který tě v nouzi neopustí a pije s tebou až do zavíračky.Zavíračky to je jediná nepříjemná věc co hospody mají.Člověk se musí vzbudit,vstanout a nabrat správný směr k domovu.Pokud máš štěstí a ještě nějaké peníze tak najdeš cestou domů ještě něco otevřeného.Jsou třeba hospody kde nezavíraj nikdy ale ty se taky musí opouštět když vám dojdou prachy.Takže je to úplně jedno jestli chodíte pít do nonstopky anebo do putyky která zavírací dobu má.
Nejlépe se chodi do hospod z kapsou plnou peněz,to bývá většinou po výplatě.To  je tam fakticky nejlépe.To se tam všechno točí.Pivo,automaty a nakonec i hlava,to je vám panečku cvrkot,jako v úle.Číšníci pilně nosí zlatavý nektar až přímo k sosáčku,takže vstávat člověk musí až když si chce ulevit.Pohodlnáci ale kašlou i na tohle a uleví si přímo v sedě pod stůl.Když má člověk pod čepicí tak to svede na rozlité pivo,lidi okolo houby poznaj.Pivní moč nesmrdí nebo smrdí daleko mín než staré zkozlé pivo.
Zběhlý pijan si své peníze ještě rozmnoží v automatu,to pro případ že by mu došly.Člověk i v hospodě musí myslet na zadní kolečka at má za co sosat.Žízen je věčná a hlad to je přece převlečená žízen a tekutý chleba je tekutý chleba co si budem vyprávět.

Někdy se to tam taky pořádně semele a to většinou když někdo u stolu má blbý kecy a druhý už to nemůže poslouchat.Ale většinou to dopadne dobře,není nic krásnějšího než ty usmiřovačky u baru s panákem v ruce.Jsou sice případy kdy dovnitř naběhne městská policie ale většinou to je chyba nezkušeného číšníka který hned vytáčí 155 aniž by o šarvátce něco věděl.
Většinou je tam klid,ani mobily tam moc nezvoní.Ostřílení borci si je bud do hospody vůbec neberou anebo je vypínají při vstupu.Kdo to má pořád poslouchat"dyt si tam každý den,pojd už domů,říkal si že si dáš jenom jedno a 
tak dál.Vždyt to každý zná,co vám budu vyprávět.Ženský byli,jsou a budou chodící problém.Na co se ty hospody stavějí aby se tam asi chodilo,to vám ještě nedošlo baby?
                                                                                                                                                                     


 JAK SI HOVNO NAŠLO VELKOU LÁSKU

Žilo, bylo jedno obyčejné lidské hovno.Už si samo ani nepamatovalo z koho vlastně vyšlo,byl to takový hovní sirotek.Jednoho dne si Hovno řeklo:už tady smrdím dost dlouho a nic se neděje ,ani do mě nikdo nešlápl, tak proč tu vlastně smrdím, tady mě štěstí určitě nenajde ,musím se vypravit do světa.
Sbalilo si svých pět hoven a šlo.Šlo,šlo až přišlo do jednoho véééélkého města,bylo mu to tam velice sympatické, protože to tam nádherně smrdělo a tak se Hovno bez velkého rozmýšlení v tom velkoměstě usadílo na trávník a čekalo co se bude dál dít.
Jenže nic se nedělo,hoven na trávníku kde na Hovno smrdělo tam bylo jako máku,jedno smradlavější než druhé,lákajíc na svůj smrad náhodné kolemjdoucí.To se ale Hovnu nelíbilo jen nečině smrdět a čekat kdo si ho najde ale co naplat to je úděl každého hovna a to naše nevyjímaje.Musí čekat a čekat tak dlouho dokud do něj někdo nešlápne aby mu mohlo přinést štěstí.Taky se může stát že jej ucítí nějaký pes a s radostí se v něm vyválí.Hovnu to bylo úplně jedno co za osud jej vlastně čeká,hlavně aby bylo k užitku a nesmrdělo zbytečně.
Jak si tak nějakou dobu posmradovalo a čekalo na osud ,tak se stalo něco zcela neočekávaného ..Z čistého nebe vedle něj spadlo mladé, krásné, lidské hovno,jmenovala se Hovnička a byla tak vyplašená ,že ani moc nesmrděla.Hovno se hned na první pohled zamilovalo a začlo vydávát zamilované puchy,smrdělo jako že by se stoho člověk poblil a taky jako smrad ve chlívě .Z koušelo i jiné zápachy ale marně.Hovnička smradům nevěnovala vůbec žádnou pozornost.Hovno zkusil všechny zápachy co uměl a pořád nic,už ho žádný smrad nenapadl.Smutně si pomyslil :jsem jen obyčejný sráč z bezejmenneho lidského tvora.Škoda že mě nevysrala nějaká celebrita.Třeba Karel GOTT,to by se to jinak smradilo,už to jméno Karel Hovnák Gott,to je jiná to zní noblesně,s takovým jménem by se naše Hovno ani nemuselo snažit smradit a všechny ženské hovna by se kolem něj točily jako mouchy okolo kravského lejna.
Kdyby byl alespon hovno kraví,to by měl za přátelé alespon mouchy a těch by bylo panečku jako much.Ach jo,povzdychlo si ,bylo tak smutné že už ani nesmrdělo.A to se mu vyplatilo,když přestalo smrdět tak si ho najednou Hovnička všimla.Otočila se k němu a řekla ,tak jsem konečně našla svůj vytoužený hovní protějšek, krásné,inteligentní a nesmrdící hovno .Když to Hovno uslyšelo, tak se začlo radovat a s Hovničkou ihned vytvořili nerozlučnou dvojici,spojili se dohromady v jeden krásný a silný hovní pár a začli se koulet a zpívat.Koulelo se koulelo zlatý hovno s vršku narazilo na patník a rozbilo si držtku.
to je svadební písen všech hoven na světě.Je to velký hovnácký hit a dodnes vede ve všech hovnoparádách.Každý hovno na světě tu písen zná ,protože kdyby ji neznalo tak vlastně ani žádné hovno není.
To by nebylo nic,maximálně tak velký kulový a to pro hovna není, protože každý hovno se chce stát Velkým Hovnem, aby něco znamenalo a aby si ostatní, ty malá hovínka o něm vyprávěla legendy jako třeba o o tom HOVNĚ co do něj šlápla královna ,ale o tom až někdy jindy Hovnousci,AT ŽIJE SMRÁDEK
                           


JAK MI LEZL Z PRDELE TRPASLÍK

Jednou ráno mě probudila pronikavá bolest v řitním otvoru,Říkám si tak to musí potkat zrovna mě a ne mého milovaného souseda,Za co bože,proč mi to děláš,nic špatného jsem přeci neudělal,pokud opomenu každodení plivanec do sousedovic obuvi co má za dveřma.Vždyt to do rána uschne a soused nic netuší a mi se uleví.
Jestli je to za tohleto, tak ti slibuju ,milý bože že už do smrti smrtoucí nevyplivnu ze své sprosté huby ani kapku do těch sousedovic škrpálu které stejnak smrdí jak kočičí lejno.já nemám kočky rád tak mi to asi vždycky nějak podvědomě ujede a prostě to udělám.To moje podvědomí ,vždycky mě dostane do nějaké šlamastiky.Neradši bych ho někde odložil nebo někomu daroval kdyby to jenom šlo.A PREJ K SOBĚ PATŘÍME ŘÍKÁ MI ,KDYŽ HO KÁRÁM.At už se mi nesere do života i když je to jenom podvědomě.
Bolest okolo kakaového věnečku je čím dál více intenzivnější ,jako by muj věneček nabýval na objemu.Panenko skákavá, do jakých obludných rozměrů se může moje hnědý vočko zvětšit.
Jednou jsem sice slyšel vo jednom týpkovi co vysral z prdele radiátor ale kdo ví., jak to člověk nevidí na vlastní voči tak neuvěří, co neuvěřitelného tě může na tom zasraným světě ještě potkat.Člověk jak stárne tak si myslí,že ho už nic nemůže překvapit,no s radiátorem týpek asi nepočítal ani ve snu.Jen kdyby se mi o tom zdálo, tak z toho chytil vyrážku na svou bílou prdel..
Najednou  mi v hlavě šeptá známý hlas na který už jsem alergický i když je součástí mé duševní stránky. a nejhorší na to tom je, že si to s ním nemůžu rozdat jako chlap  s chlapem.Podvědomí to moc dobře ví a už toho nějak moc zneužívá.Ale tentokrát mě překvapilo a milým hlasem mi šeptalo v hlavě.Neboj se není to trest za plivance ale naopak je to odměna za to že vždycky pro mě všechno uděláš.To je dobře že mi vždycky vyhovíš i s tou největší kravinou co mě napadne.Víš jsem na tebe pyšný že mám tak dobrého vykonavatele.
Tak a tedka ti udělám radost já.Co si myslíš že ti z té řiti asi leze?Nevím, jak to můžu vědět?Z řiti mi něco leze poprvé když nepočítám hovna, která mi odtamdud lezou denně ale hovna jsou měkká a lezou z mé anální dírky s takovou rychlostí a že se ani nedají spočítat.Musíte počítat v letu protože na kupce se už slejou v jednu vekou kupu hoven a ani Svatej petr by je nespočítal.
Jdu  do předsíně,mám tam na zdi velké zrcadlo.Jdu pomalu ,poněvadž každy krok bolí jako by se mi měla prdel roztrhnout každým okamžikem na tisíce kousků a pak  zaneřádit celý parádní pokoj,co mám pro hosty.
Co by si asi navštěva o mě pomyslela kdyby viděla celý pokojík zaneřáděný mým kaolínem..Už se pomalu blížím k zrcadlu ještě jeden krok,otočit se,stáhnout trenky a vyšpulit svou dosud neposkvrněnou prdel na zrcadlo.Hned jak jsem to udělal nemohl jsem přehlídnout jak mi s otvoru leze cosi červeného,jakoby špičatý jazyk nebo co?.Které rozežrané hovado mi líže prdel zevnitř.Vtom se tajemná červená věc zase trochu vysunula na to boží světlo .To nebude jazyk ten je přece měkký a tenhle parchant je tvrdej jako kus mramoru.,
Kdybych tak tu mramorovou desku vysral,tak bych si z ní dal vytesat alespon náhrobek.No bylo by to super ,alespon nějaká součást mé osobnosti by tady po mě navždycky zůstala.A nechal by jsem si na něj napsat tady ležím já OTMAR KADEŘÁBEK, CO SI SVŮJ NÁHROBNÍ KÁMEN VYSRAL VLASTNÍ PRDELÍ.
Nelitujte mě, zatu bolest a námahu mi to stálo.Jenže do mramoru má ta věc daleko jako já černýmu vopičákovi z Jamajky.Podvědomí už to nevydrželo a nadšeně vykřiklo:KURWA LEZE TI Z PRDELE ZAHRADNÍ TRPASLÍK I  Z KOVOVOU LOPATIČKOU.NO ŘEKNI UPŘIMĚ, MÁŠ RADOST..Trpaslíka jsem nečekal ani náhodou, tak jsem byl víceméně zklamaný.Ale co já s trpaslíkem ,vždyt nemám ani zahradu kde bych ho mohl umístit a aby mi mohl denně připomínat tu bolest a zklamání jelikož jsem čekal  spíše něco praktického do domáctnosti.Třebas satelit na střechu,kdyby to byl  satelit klidně bych si vytrpěl vysrat i ten největší průměr talíře co je dnes na spotřebním trhu k mání.ale zrovna trpaslik a proč je tak velkej?Trpaslík má bejt malej, jinak to není trpaslík.Chtěl jsem ti udělat radost,tak jsem si přál

 at vysereš co největšího, co se jen do tebe vleze.At máš hezkou vzpomínku na den cos ode mě dostal dárek.Tos udělal naschvál, řval jsem bolestí a snažil jsem se toho obřího trpaslíka CO NEJRYCHLEJC ZE SEBE VYTLAČIT VEN.Ty z toho máš radost slyším jak se mi v hlavě škodolibě pochechtáváš.To ne. Ty neslyšíš, že je to upřímné a od srdce.Já mám teda velkou radost i za tebe,protože ty se pro samou bolest radovat nemůžeš.Ale počkej hned jak ho dostaneš ven,budeš na sebe hrdý co ti vylezlo zrovna z té tvojí řiti.No řekni sám, slyšel jsi už o někom co vysral trpaslika s kovovou lopatkou?Já teda ne , budeš první a nikdo tě už nepřekoná,jen se bojím aby nenastaly problémy s botičkama,jsou trochu více do špičky, ale zato stylové.Ten konec už jsem neslyšel protože jsem upadl samou bolestí do komatu-botičky totiž přišli na řadu.

Felis sapiens

 Česky řečeno kočkočlověk rozumný je, což málokdo ví,nejstarším obyvatelem naší planety.Byl tady už daleko před trilobity a dinosaury.Objevil se už v Kočkohorách po velkém Kočkotřeskuplesku a přežil v nezměněné formě až do dnešní doby.Jen málo vědeckých publikací se tímto neobyčejným pratvorem v minulosti zabývalo.Vlastně až v druhé polovině 19.století se těmito tvory začal zabývat rodák z Hrusic pan Josef Lada.

Vědecká publikace o mluvícím kocourovi Mikešovi a jeho neuvěřitelných příhodách, které prožil sám Lada i se svými kamarády, vepříkem Pašíkem a kozlem Bobešem je vlastně prvním seznámením s tímto pratvorem u lidské populace.Lada již od dětství tíhnul více ke zvířatům než k lidem.A to se mu časem bohatě vyplatilo.Od útlého dětství si hrával s vepři a kozami a tak se vlastně seznámil Pašíkem a Bobešem.Mrzelo ho vsak, že s nimi nemohl mluvit lidskou řečí.Nechtěl se spokojit jen z mečením a chrochtáním.Ale co naplat Pašík s Bobešem se víc komunikovat nenaučili,a tak se mladý Lada začal zabývat dalšími zvířecími druhy.

Toho si brzy všimnul jeden z kočkolidí taktéž rodák z Hrusic ,dneska jeden nejpopulárnější kočkočlověků Mikeš.

Lada ale po zkušenostech s domácímí zvířaty nevěnoval kočkám pražádnou pozornost.Byl přesvědčen že mezi divokými zvířaty najde nějakou rozumnou bytost.Jeho pátrání jej nakonec dovedlo do jedné hájovny kde mu hajný prozradil že je na světě chytré zvíře, co se pomocí člověka dostalo na lidskou úroven.Byla to samotná Kmotra Liška o které Lada později taky napsal vědecké pojednání.To vyšlo pod názvem

O chytré kmotře lišce, vědecké vyprávění o chytré lišce, která byla vychována mezi lidmi, naučila se mluvit a psát, a když se dostala na svobodu, proslavila se svými šprýmovnými kousky tak, že se nakonec stala vzorným hajným.

Ale to byl jen jedinný lišščí exemplář,žádná jiná liška již toto nedokázala.Josef Lada pátral dál ale pořád se motal v bludném kruhu-rodná chalupa,les a hájovna.Když tak kroužil asi po sté okolo své rodné chaloupky křikl na něj černý kocouří samec:Hej Pepane,přestan uz kroužit a přijd ke mě večír na kus řeči.Lada nevěřil svým uším kocour na něj mluví lidskou řečí.Zastavil se protíraje si oči,aby si mohl pořádně prohlídnout toho tvora který seděl na lavičce pod švestkou ,nohu přes nohu, pokuřujíc fajfku trávy.Na hlavě čepici a brýle proti slunci a na svých tlapkách měl obuté krásně vyleštěné škorně z jelení kůže.

Pojd si dát šluka a nestůj tam jak jeliman,křikl znova kocour a podával kouřící fajfku Ladovi.Josef byl tak překvapený ,že bezmyšlenkovitě sáhnul po nabízené fajfce a dal si prda na vzpamatování.Kocour mu vyrovnaným kočkolidským hlasem říká.Tak už si sedniPepíku, at nám tady nevystojíš důlek to bys byl všem kočkolidím pro smích. Už jsme se pobavili jak si napsal tu první sračku co ti vyšla,no jak se to jenom jmenovalo,áááá už si vzpomínám ,tuším že Mnˇoukačky naší kočky.Kde jsi nato proboha přišel?Všichni Kočkolidi se divili ,že ti to vůbec někdo vydal.Za to mi musíš slíbit ,že se všem kočkolidem veřejně omluvíš a sepíšeš o nás pravdivou knihu ale to ti poudám pravdivou a ne žádnou bajku.

Sedni si a poslouchej říká mu Miky.Josef se pohodlně usadil vedle Mikše na lavičku ,dal si páva a nastražil uši aby mu ani slůvko neuniklo z toho co mu kočkočlověk Mikeš bude vyprávět.Ale o tom až příště.

O TOM CO VYPRÁVĚL KOČKOČLOVĚK MIKEŠ A JAK SE  Z JOSEFA LADY STALA  SKOUŘENÁ VOPICE.

Tiše sed, potahuj a pozorně poslouchej Jožine,řekl Mikeš Ladovi a začal mu vyprávět prastarý kočkolidský příběh o tom jak se kočkolidi dostali na zem.
Bylo to v dávných  dobách, kdy na zemi vůbec nic nebylo,kdy tady byl jenom mýší ráj.Myši byli v té době tak rozmnožené, že si chodili po hlavách a sraly si přímo do talíře.Byly už tak zhýralé, že vyžíraly hovna přímo z prdelí dalším myším.A na to už se nemohl dívat ani samotný Svatý Myšoděj a proto seslal na myši pohromu v podobě kočkolidí.
V té dobbě měli ještě kočkolidi hlavu bez srsti,podobala se velmi té vaší lidské hlavě,ale tělo již měli porostlé srstí jako dnešní kočkolidé.Východní populace měla srst černou a ta západní bílou jako čestvě napadlý sních.
Dnešní moderní barvy kočkolidské srsti jsou výsledkem dlouhodobého mrouskání mezi oběma pradruhy.
Ale to jsme odbočili od toho kvůli čemu byli vlastně kočkolidi sesláni na zem.
Kočkolidi se šikovali na obou frontách,na východě černý prapor nemilosrstnatých kočkolidských kmenů a na západě bílí jezdci Kočičí pracky.Obě armády čekali na smluvený signál,až zazní velký Kočkotřekoplesk jenž má dát znamení k útoku.

Myši sraly dál v klidu svoje myšince a vůbec netušili co se na ně chystá.V tom Kočkotřeskoplesk zaburácel krajinou,třeskl s takovou ohromnou silou až všechny myši vypleštili oči a zůstali stát s hlodáky vystrčenými ze svých myších tlam.Jejich prdele se strachy sevřely tak,.že už se další myší hovínka, přes ty malinkaté řitní dírky nemohly dostat ven.
A na tuto chvíli všichni kočkolidi čekali.Okamžitě vystrčili své naleštěné drápy a hnali se mohutnými skoky na ty myší hovnožrouty.Byla to ta největší spojenecká bitva v kočkolidských dějinách.Kočkolidská armáda nemilosrstně požírala jednu myš za druhou až úplně vyhladili to myší plemeno.
Mikeš si olízl čumák,podíval se na Ladu který za tu dobu co Mikeš vyprávěl neřekl ani slovo,jenom kouřil a kouřil, protože zjistil že díky pokuřování z Mikešovy kouzelné dýmky se mu najednou otvírá celý kočkolidský svět a on jako jediný normální člověk do něj vstupuje, sice jako zkouřená vopice ale to je vlastně úplně jedno.
Právě v té době Lada dostává v kočkolidském světě čestný titul devíti životů a schopnost vidění ve tmě. V té době ještě vydává
Ladovy veselé učebnice , jednotlivé díly s názvy Ptáci , Savci, Brouci a hmyz ,Vodní živočišstvo a Kočkolidi okolo nás a potom mizí neznámo kam v kočkolidském světě.

Do nedávné doby si lidé o Josefu Ladovi mysleli že zmizel kočkodírou do jiné dimenze a tam se dál věnuje psaní kočkolidských legend a pověstí.Ale to je jen mylná představa o Ladově dalším životě.Teto hádance jsem přišel na kloub nedávno právě já a rozlousknu Vám ji ve své další povídce.Napověděla mi ovšem jedna z Ladových knih DOBRODRUŽSTVÍ TONDY ČUTALA kde jsem našel klíč jak vlastně Ladu vypátrat.

 TAJEMNÝ KOČKOSVĚT
Jak jsem už nakousl v předešlé kapitole,právě pomocí knihy DOBRODRUŽSTVÍ TONDY ČUTALA jsem zjistil že Lada stále žije a to díky devíti životům, jenž dostal jako dar od velkého Mikeše.
 Tonda Čutal se o něm zminuje hned dvakrát ve své dobrodružné knize.První setkání proběhlo dost nečekaně.Tonda putoval se svým psem Žulíkem, za dalším dobrodružstvím,putovali lesem,když v tom něco vyskočilo z křoví poblíž obou dobrodruhů.
Bylo to rychlé jako blesk,mírně obrostlé černou srstí,s ocasem vepředu.Na první pohled se jim zdálo že je to obyčejná divoká kočka.Ale co ten ocas vepředu?To nebude jen tak obyčejná kočka, pomyslil si Tonda a vyslal Žulíka po stopách toho tajemného tvora.Žulík vyběhl jako střela za neznámým živočichem a brzy ho dostihl.

Poté provedl odzbrojení a odborné spoutání tvora a v klidu vyčkával než dorazí jeho pán Tonda Čutal.Tonda si chvílí ještě čutal s míčem o pařez ale nakonec své oblíbené hry nechal a šel se mrknout za Žulíkem.Pochválil Žulíka za dobrou akci a jal se opatrně zkoumat co to vlastně dopadli.V tom se stalo něco neočekávaného,lapený tvor zčistajasna na Toníka promluvil lidským hlasem.
Ty kreténe, okamžitě mě rozvaž ,copak nevidíš že jsem Josef Lada polokočkočlověk!!!
Áááá prominte, šeptl vystrašeným hlasem Čutal.Zprvu jsem Vás nepoznal MISTŘE ale už Vás poznávám podle ocasu.Toník Ladu rychle rozvázal ,Lada hbitě vyskočil na všechny čtyři něco prsknul o magorech a rychle vyběhl odpichujíc se přitom ocasem do blízkého křoví.
Tahleta Čutalova příhoda mi napověděla ,že budu muset Ladu hledat v lese.Ale v jakém lese?Mám na výběr Černý,Hluboký a Začarovaný les.Budu muset kombinovat .Černý les jsem vypustil okamžitě,jelikož Lada byl porostlý černou srstí tak by si ho Čutal nemohl v Černém lese všimnout.Zbývá les Hluboký a Začarovaný. Když jsem trochu zavzpomínal tak jsem si uvědomil že se Lada v  minulosti u v začarovánem kruhu pohyboval,vzpomente si přece rodná chalupa,les a hájovna a z kruhu našel cestu ven díky Mikešovi.Touto vyřazovácí metodou jsem dospěl k tomu ,že mi zbývá jenom les Hluboký.
Vypravil jsem se tedy do Hlubokého lesa.Ale kde tam Josefa najdu?Les je přece tak hluboký že se Josef může skrývat kdekoliv.Než bych les dokonale prozkoumal mohlo by uběhnout spoustu let a já bych stejně Ladu nenašel.
Ale co, jít tam musím tak i tak.Odhodlaně jsem do Hlubokého lesa vstoupil,okolo mě se nic zvláštního nedělo.Musím hloub,pomyslil jsem si a s obavami jsem pronikal stále hloub a hloub do lesa.Čím hlouběji jsem v lese byl, tím víc jsem si připadal jako kočka.No spíše kocour,protože můj ocas byl stále vpředu.
Pomalu jsem obrůstal srstí ,nehty jsem už dokázal zasunovat a vysunovat.Když najednou se v lese hodně sešeřilo,všude jsem cítil kočičí hovna,myslím že jsem i do několika šlápl ale to bylo pouze tím že jsem byl tak hluboko v lese kde jsem pro samou tmu ani pořádně neviděl na cestu.ALE V TU RÁNU SE MI MůJ ZRAK AUTOMATICKY PŘEPNUL NA NOČNÍ VIDĚNÍ.Zprvu jsem si na nový efekt nemohl zvyknout ale po chvíli už jsem si liboval že díky nočnímu zraku se můžu obratně vyhýbat všem kočičím lejnům.Jelikož jsem je viděl jako bílé, tak jsem jich pár ochutnal poněvadž vypadaly jako nějaké cukroví.
Ani v puse jsem zprvu nic nepoznal.Kdo už jedl kočičí hovna tak ví že chutnají nasládle.Že pojídám hovna jsem zjistil až poté co mě napadlo že tolik cukroví by se nevešlo do žádného košíku,takže tím pádem to cukroví být nemůže.Radši jsem ani nededukoval co to být může.
Na to kolik tu je hoven jsem ještě nepotkal ani živáčka, pomyslil jsem si.V tu chvilí jsem si ale všiml ,že všechno okolo se změnilo.Z normálního Hlubokého lesa se stal les Strašidelný,z různých děr a zákoutí začli vylézat všelijaké chlupaté potvory,svítili jim oči ale ocasy měli normálně vzadu.Všechny ty stvůry se začli motat okolo mého předního ocasu.Strašně je to zajímalo,každý se chtěl omotat s ocasem svým, okolo toho mého.Všiml jsem si ,že jeden tvor se držel v povzdálí a můj ocas ho vůbec nezajímal .Usoudil jsem ,že to musí být stoprocentně samotný Lada, co má taky ocas vepředu.Kočkolidskou telepatií zjistil že jsem ho odhalil tak se dal na ústup.To už jsem byl vmotán mezi stovky ocasů a Lada mi mezitím prchnul na nějaké tajné místo.

PÁTRÁNÍ POKRAČUJE
Když jsem se vymanil ze sevření těch všech ocasů ,rozběhl jsem se směrem kde prchal i Lada.Utíkal jsem seč mi síly stačily a všechny ty chlupaté monstra za mnou.Nasadil jsem takové tempo, co jsem jen mohl,utíkal jsem po všech čtyřech tlapách a získával náskok před těmi obludami.Po chvilce jsem se jim ztratil z očí a mohl jsem si sednout a v klidu popřemýšlet kde začít pátrat nejdříve.V tom slyším nějaký hlas a psí štěkání.Přede mnou se objevil Tonda Čutal se svým psem  a vyděšeně se mě zeptal.Hele poutníku neznáš náhodou cestu ven z tohoto proklatého lesa?
Po chvilce mlčení jsem mu odpověděl že sám nevím kde jsem ale jestli mi pomůže najít jednu osobu kterou tady v lese hledám ,tak bysme potom mohli společně najít cestu zpět.
Cesta zpět neexistuje ,ozvalo se asi pět metrů od nás.Když jsme rozhrnuli křoví odkud ten hlas vycházel, dřepěl tam sám MISTR , poloopokočkočlověk a vyhulená vopice Josef Lada.Byl taky napůl porostlý srstí,a nechutně páchl.To je smrad že by jeden pad,pokusil se o vtip Čutal.Ale smrad to teda byl,to vám povídám.Proč tak smrdíte MISTŘE ?zeptal jsem se ho.MISTR mi na to odpověděl.Smrdím proto že jsem se vyválel tady ve všech přítomných hovnech abych zamaskoval svou pachovou stopu.Neutíkám před vámí ale před těmi divokými obludami.Zašel jsem moc hluboko na svých badatelských cestách a došel až sem mezi ty divochy a nemůžu najít cestu zpět,stejně jako vy.
Podle mě se musíme vydat tam kde to mín páchne a čím méně bude v lese nasráno tím jsme blíž na cestě z lesa ven,podotkl chytře Čutal.No my vás nemít pane Čutal,řekl jsem ,tak nevím co by se snáma asi stalo.
Jako první věc musíme vykoupat tady Josefa,s tím jak smrdí by se nám špatně orientovalo.Můžu se olízat jako kočka odvětil Lada a začal se hbitě čistit jazykem.Prdel vám můžu olízat já MISTŘE jestli se tam nedokážete dostat vlastním jazykem.To zvládnu řekl Jožin a obratně si olízl celou prdel i s kulkami.Ty se mu ted blýskaly panečku a krásně nám svítili na cestu.
Dali jsme se na pochod směrem odkud vanul čerstvý vítr.Instinktivně jsme všichni cítili že tím směrem je cesta z lesa ven.Šli jsme Hlubokým lesem a obratně se vyhýbali všem pastím co tu všude dookola divocí kočkolidé nastražili.Jdeme už několik dní a pořád ne ane najít tu zatracenou stezku ven.

ŽÍZNIVÍ A HLADOVÍ
Jak dlouho už vlastně putujem přátelé, zeptal se po dvou dnech absolutního ticha,Čutal.To nikdo neví, odpověděl mu na to jeho pes Žůlík a poté se dál mlčelo další tři dny.Po třech dnech ovšem znervozněl pouze MISTR sám.To se navenek projevilo tím ,že jeho ocas ,co měl Lada ve předu ,se začal pomalu ale když říkám pomalu, tak myslím hoooodně pomaloučku, posouvat po řitní škvíře na místo kde ho mají jen opravdoví kočkolidé.

Mistrova mutace z člověka na opravdického kočkočlověka byla tímpádem dokonána.Oba s Čutalem jsme byli hrdi na tento okamžik,že jsme mohli být v tu pravou kočkosekundu u toho, zrovna jak MISTR dotáhl svou proměnu na KOČKOČLOVĚKA..Nedokážu vám ani popsat ten pocit,co jsem zažil, možná to bylo jak ten pradávný KOČKOTŘESKOPLESK ,ale je to jenom má doměnka, jelikož v těch posvátných dobách kdy se to stalo jsem vlastně  ještě neexistoval.
No nic to jsme zabrousili trochu jinde.Takže Lada se stal právoplatným kočkočlenem kočkolidské říše.Určitě se Jožin styděl v tom okamžiku, ale krásně to zamaskoval tím ,že mu v momentě obrostl obličej srstí.Jak všichni víme ,tak prapůvodní kočkolidé ,ty které seslal na zem velký Myšoděj, měli hlavy podobné, bezsrstnaté lebky jako my lidé, a které máme bohužel až dodnes.Ach jo, tady vidíte tu křivdu co je po staletí páchána na nás obyčejných,až se stydím za to,to slovo nahlas vyslovit ...lidech .Víte co to je? Stát se pravým kočkočlověkem? Lidé, vyzývám vás všechny, bez rozdílu barvy,pohlaví nebo jestli máš ocas ve předu pro mě zamě měj si ho kde chceš ,hlavně si ho nezapomen v tu posvátnou hodinu přesunout tam, kde ho se ctí nosí všichní řádní kočkoobčani.Snažte se, a to říkám každému zvlášt osobně ,kdo chce at se postaví do fronty kde stojí jí lidé kteří to chcou natlouct do hlavy kladivem.Jak my zasvěcení s oblibou kážeme,v mém případě jde samozřejmě o polokočkoopolidské zasvěcení, opravdu se snažte  svoji ohavnou lidskou podobu přetransformovat do podoby kočkolidské   co nejdřív.Uvidíte , bohatě se vám to vyplatí.
PONĚVADŽ BÝT POUHÝM ČLOVĚKEM, NEZNAMENÁ nic, ale to pocítíte až se stanete alespon skouřenou vopící to vám od srdce přeji ,ten pocit je  tak extra že se ani nedá podrobněji popsat.Protože v ten okamžik vám začne růst po celém těle, vaše první hebce sametová srst,která ovšem časem vypadne jako už všech savců obrostete spíše mechem a samicím se objeví pavučina v rozkroku.Ale právě to je vám úplně jedno,jste tak štastní, jak jste nikdy nebyli ,v tu chvíli většina transmutujících tvorů prohlašuje a to je velmi zajímavé v čisté kočkolidštině větu.Ta věta zní -JA SU TAK ŠTASTNÉÉÉÉÉÉ,vím v lidském jazyce ta věta nezní ale budete překvapeni s jakou noblesou ji vyslovíte vy,prastarou čarovnou formuli .Pardon,vy vlastně nevíte vůbec nic o nějaké zaklínací formuli ,že mám pravdu?
To se asi divíte že až v polovině příběhu se o něčem takovém dozvídáte,he.Takže vážení a milí čtenáři, dá se už říct ,pokud jste se prokousali až sem  a svítíte si  svými vlastníma očima na tento příběh, právě vy, možná snadněji pochopíte co vám chci nenápadně  naznačit celou tu dobu,že vaše proměna je už taktéž nevyhnutelná.Nevyhnutelná se říká proto ,poněvadž až to příjde tak se nesmíte vůbec hnout..Pro zapomětlivé čekatele podotýkám si pořídit pro tento čas osobního připomínače ,který vám  slovy: Ani se nehni ty parchante zasranej nebo ti vystřelím mozek z hlavy!!!!,Stručně a hlavně rázně vás upozorní ,že váš velký okamžik právě nastal.
Ale to už podle mě pozná každý,protože na vlastní oči pozorujete jak se vaše pokožka mění  v něco tak úžasného jako je kočkosrst, čerstvě zrozeného, malého ,pokrčeného a hlásitě mnoukájícího, bez toho se tato velká kočkochvíle,  neobejde,  kočkojedinec latinsky Fellis sapiens je stvořen.Poté cítíte jak je váš evoluční vývin v naprosté rovnováze a klidu.Od tohoto okamžiku  zjstite co to klid vlastně je,poněvadž jen kočkolidské šelmy ,dokážou z ledovým klidem sežrat kohokoliv , napříkad  i želvu sloní  z krunýřem a všemi vajíčky ,podotýkám na okraj.
Takže ty jednotlivce, kteří se dostali až sem, na todle místo ,už já až obyčejný poloopokočkojedinec považuju vlastně za poloopokočkolidi a to i když vám ještě ani neraší vaše první kočkooposrst.Tady vidíte, jak jsme my kočkobytosti umime radovat ze života, ZE KTERÉho SE VÁM TAK ZAMOTÁ HLAVA jako klubko dívokych hadů nebo lepší výraz by byl: Strč svou kštici do ošatky plné vyplašených netopýrů, to je ten správný výraz pro toto stádium.Zdá se vám trochu nevhodné a trapné že zrovna ted prožíváte něco jako lidský orgasmus a všichni, myslím ty miliony kočkolidských tvorů,kteří na televizní obrazovce vam společně  drží palce i když vlastně žádné nemají a to je jedna z nadhernych vlastností všech kočkolidí držet něco so vlastně ani nemám. Zde chci seznámit všechny adepty s tím ,co je už nemine a postavit je před hotovou věc.JASNĚ ŽE VÁM DÁM NĚJAKOU DOBU NA ROZMYŠLENOU A KDO CHCE MŮŽE OD TÉTO kočkochvíle odstoupi, ale myslím si ,že odstupoval by jen blázen.Pouze satanovi se říká ,když se k tomuto aktu nečekaně připlete  ,PODOTÝKÁM ,ŽE NENÍ NA ŠKODU, SI TUTO KOČKOŠKOLÁCKOU FORMULI ZAPAMATOVAT.A ta věta zní ODSTUP SATANE,TY JEDEN ZASRANÝ PŘICMRNDÁVAČI!!!!!A pokud to dabel opravdu je, tak ustoupí o tři kočičí  na výchozí políčko F8.To políčko bývá většínou obrostlé mechem a kapradím a taky tam najdete pařez ve kterém se žijou dva bílí skřítkové, ale nejsou to obyčejní skřítci jsou to kočkoopopoloskřítci CO HRAJÍ ZROVNÁ VODNÍ POLO, někdy tam vidíte taky příždět horské kolo ale málokdy.Jeden z nich se jmenuje Kamílek,  DRUHÝ JE KELÍMEK.Kelímek za prohibice utekl do ilegality a od těch dob žije celý obalený v igelitu, v pařezové chaloupce, CO STOJÍ  na políčku F8.Kamílek si ho už osvojil i když zpočátku Kelímek se svým igelitový obalem nedělal na Kamilkovy sousedy zrovna dobrý dojem.Naštěstí měl Kamilek sousedy tak pohodové a tolerantní, ale bodejt ne, když jeden z ních byl právě Honza Pohodka, co byl a to fakt můžu říct nejvíc do pohody.To si musí všimnout každý, kdo Honzu už alespon jednou potkal,jeho klasickou otázku na tělo je : a uvidíte znáte to všíchni -TO JE HODNĚ DO POHODY KÁMO,JSEM V TOTÁLNÍ POHODIČCE A JAK JSI NA TOM TY HOMBRÉ?Timpádem ,díky Honzovi a jeho pohodovým kámošům, se mohl jeden blbý plastový kelímek obalit do igelitu a stát se něčím extra a hlavně byt už nadosmrti v pohodě.
Touto exluzivitou jsem,to si alespon myslím, lehce okořenil už tak poutávé a hlavně poučné vyprávění o bytostech které žijou vlastně všude okolo nás, a je jen a jen na nás samotných lidech jak se budem k této situaci stavět dál.
Kdo v tuto chvili začne stavět tak má vyhráno.Bořek stavitel je tomu zářným příkladem.Však Bořek vam sám řekne Jak si ho postavíš ,tak tě s ním vymrdám.Na Bořkovi je krásné to ,že nedělá rozdíly.Vymrdá každou řit, co je mu nastavena, at je to ten nebo ten, pak ho praští koštětem a vyletí z okna ven než bys řekl švec.A pak jde ležet na pec a jeho hospodyně mu  připraví dušenou plec se zelím a s knedlíky.Dál už Bořek nechce aby se nakukovalo do jeho soukromého života kde smí jen kukačka, udělat kuku a Bořek jí na to odpoví líbezným hlasem ANO,MÁM HO AŽ V KRKU ale ticho to už je jen mezi námí čekately na kočkolidskou podobu.
Ale já tady kecám o prkotinách a zapomínám na realitu.V ní je celá naše družina hladová a žíznivá  a taky k smrti vyděšená protože do té doby jsme se mohli alespon trochu ukojit hlad tím,že jsme cestou z lesa mohli pojídat kočíčí hovna ,samozřejmě jsem musel všem svatosvatě prohlásit ,že to čím se ted živíme je určitě vánoční cukroví co nám tu doneslí posvátní kočíčí duchové takzvaní VLEZPRDELKOVNÍČNÍČCI.TITO DUCHOVÉ NEJSOU ZLÍ ,NAOPAK JSOU HODNĚ TIŠÍ A JEJICH PUCH SE NÁDHERNĚ A POMALOUČKU LINE V JEJICH OKOLÍ, VE SVATEČNÍ ATMOSFÉŘE velkého kočkolidského svátku KOČÍČÍ A LIDSKÉ HOVNO, BUDIŽ NAVŽDY NA STEJNÉ HROMADĚ A NIKDY JINAK.


JAK JSME PŘEKROČILI BLUDNÝ KOŘEN A DOŠLI K RYBNÍKU, KDE VŠECHNY ŽÁBY MLUVILY ČESKY

Jdem pořád  směrem kde tušíme okraj lesa.Nikdo už ani neví co je vlastně za den a kolik dnů už takhle marně bloudíme.Museli jsme překročit bludný kořen,řekl Čuty.Jak si to poznal Čuty? zeptal se ho Lada.Poznal ,mám na bludáky nos, sebevědomě řekl Antonín.Poznal jsem to podle toho ,že jsme v bludném kruhu.Žádný kruh tady ale nevidím ,řekl jsem.Bludný kruh vidět nejde,poznamenal Čuty a Žůlík to potvrdil trojím štěknutím ,ktere znělo asi takto vr haf vr haf vr haf. To nám potvrdilo Čutyho domněnku ,že jsme někde ten bludný kořen museli překročit.Co  budem ted dělat,nemůžeme z toho kruhu prostě jen tak vystoupit?TO NEJDE TAK LEHCE,PROZRADIL NÁM ODBORNÍK NA KOŘENY,TONY Čutal.Je likož je kruh spojen začátkem a koncem, vytváří tak iluzi nekonečna ,ale to je jen iluze ,vše má totiž svůj začátek a konec, i bludný kruh, jen tu mezeru najít.Čuty podřepnul a pečlivě si prohlížel okolí kolem nás.Pozoroval dlouho, a po několika hodinách vstanul a ukázal směrem na západ .Tudy můžem bezpečně z kruhu ven.Čuty je teda kádr ,říkal jsem si v duchu,všichni jsme se dostali z kruhu bez zranění.

Žůlik zavětřil, a jal se utíkat směrem na sever,ucítil totiž vodu a musel se napít,měl už jazyk na vestě.Zavedl nás všechny k rybníku kde bylo strašně moc žab ,všechny mluvili typickou spisovnou češtinou bez přízvuku.Když jsme se napili a vykoupali v rybníce,tak jsme navázali dialog s velkou žábou, asi Žabím králem nebo tak něco.Vaše jasnosti ,máme na nich jednu otázečku,budou tak laskav ráčej nám na ní odpovědět.Žába pomalu přivřela oči a znovu je otevřela .Byla připravena zodpovědět naši otázku.Lada se tedy Žabáka zeptal.jestli nezná cestu z lesa ven.Žabák opět přimhouřil oči a  slabě kváknul,že zná .Tak kterým směrem se máme vydat, velký žabí náčelníku?To už nám ale neprozradil ,jelikož nám na jednu otazku dal před chvílí odpověd a na druhou už neodpověděl protože právo jedné odpovědi jsme si už vyplýtvali.Ten Lada ,vůbec neumí se zvířaty jednat,pomyslil jsem si,co se do toho sral ,debil.Sice už je kočkočlověkem ale tuhle stupidní otázku by snad nepoložil ani Žulík.A to je prosím pes ,tvor který je až  na konci potravního řetězce kočkolidí.
Ten Lada si tu proměnu vůbec nezaslouží,je blbý jak tágo,ostuda všech kočkolidí.Měl by se nad sebou zamyslet a vystudovat nějakou školu praktický kočkočlověk nebo něco podobného na vysokou kočkolidskou neměl ani zdaleka.Ale kdo ví jestli by uděl alespon první ročník,vopičák zkouřenej,a to mu zůstane,poněvadž na kočkočlověka prostě Josef nemá a to si musí sebekriticky přiznat.
 Na Čutyho mezitím naskákaly všechny žabí samice a každá chtěla od našeho playboje hubičku.Čuty tušil, že žáby ho chcou prostě jenom zneužít,protože zakletá princezna ,co je proměněna v ošklivou slizkou žábu, bývá vždycky jedna, at je žabí kolonie sebevětší.
Políbím jen tu pravou ,křičel Čutal na rozvášněné samice.T y spustili :Mě polib Toníku ,já jsem princezna.jak jedna tuhle větu dopověděle tak začla tu samou větu říkat druhá ,pak třetí , pátá a tisícátá.Na to neměl Tony nervy,kdyby tu tak byl můj kamarád Honza POHODKA: A NEŽ BYS ŘEKL ŠVEC TAK SE ZA našimi zády ozvalo pohodácké- Tož do pohody néééé bando.
Honza hodil Čutyho do totální pohody a ten upe v poho na první pokus vybral tu pravou žábu jež měl políbit a tím ji taky vysvobodit ze žabího prokletí.Polibek to byl sakra dlouhý s jazyky vraženy hluboko v krku ,svíjeli se Tony se žábou jako kdyby byli na líbací  soutěži o nejdelší polibek na světě.Všichni jsme se otočili a nedívali se jak burani na tento intimní akt.Tondovi to ale očividně nevadilo, že se na něj všichni koukaj,byl totiž od přírody exibicionista a svádění žab mu nedělalo nejmenší problém.Byl v poho takže věděl že se žába v každém okamžiku musí proměnit v princeznu.
Tak ted se to stalo.Princezna byla vysvobozená,byla znova princeznou akorát si nemohla vzpomenout na kterém bále poztrácela ty korále.Bez korálů se naše princeznička necítí,korále jsou pro ni vše.Začala se rozčilovat, že dokud nebude mít korále tak se od rybníku ani nehne.
Jeník Pohodka ale hodil princenu to extra pohody a pak jí vysvětlil ,že korále nejsou všechno a že i bez korálů je život v poho,a že jí táta mocnyýkrál koupí nové korále, prostě pohodově jí vše vysvětlil jak on to umí.
Princezna si to vzala k srdci a řekla když je ten život i bez korálů  v poho ,tak jsem teda v poho.Tak můžem tedy vyrazit z lesa ven.A křikla na Ladu,hej ty holoto umouněná, no ty co tam stojíš tak bokem,okamžitě pojd sem a zavaž mi střevíc.Lada se pokusil princezně vysvětlit že není žádný pohůnek ale princezna jej stejně neposlouchal ,protože hrozně mnaučel,nakopla ho do prdele a Lada ji ten střevíček zavázal.

TA PRINCEZNA TO SECSAKRAMETSKY UMÍ

 Balíme bando a jdem piče,ty vyjebané žáby už nám v ničem neporadí,ten váš kokot, ten Lada to s tou otázkou zkurvil navider. Nevím, proč takového šaška vůbec sebou taháte,je to obyčejný vylízanec.
BYLA SPROSTÁ JAK DLAŽDIČ,  POMYSLIL JSEM SI,to se k ní vůbec nehodí, ale v jednom pravdu měla ,že Lada, kvůli kterému tady vlastně všichni jsme, je úplně vypatlaný,jako dvojka máslo. 
Kdyby alespon nebyla tak krásná ,ocásek mi tvrdě stojí od chvíle co ji Tonik svým francouzákem přivedl do původní podoby. Z ošklivé ropuchy se stala nádherná samička.A to je jenom lidský druh v kočkolidské formě by byla asi extrakočička. Ach jo tak rád bych si s ní mrousknul.
Tak mi ho tam zašroubuj ty romantiku,ozvala se znenadání princezna.V tu chvili jsem si uvědomil ta slečinka umí surfovat mou myslí, aniž bych si to uvědomoval,na ni bacha říkal jsem si v duchu.Ty dávej bacha,ozvala se znova,a dala mi pěstí mezi oči,uviděl jsem hvězdy a všechny kočkosvaté,dokonce i Myšoděje prvního, toho jedinýho svatýho myšáka v dějinách.Ale na nebi to nebylo ,všechno se to odehrávalo před mýma očima, po té erotické uspávačce, jak tu bombu nazvala.
Promin, tu facku jsem ti dala, abys mi náhodou nechtěl vzít do zaječích, když si spolu začnem užívat.A ted dost keců ,svlikat a jdem jebat.Budem mrdat do soudnýho dne poeto,250 zasraně dlouhých let jsem si nezajebala,jako zůstat žábou navždy, tak jsem do smrti panna.Svlíkla ze sebe asi 30 spodniček,ze mně strhala mou první sametově hebkou kočkosrst,to mě rozhodilo totálně, byl jsem na tu svou novou srst tak hrdý.
Nasrat z nákou srstí,depilace to dneska letí,seš sto roků za opicema.To řekla mi co už je poloopokočkočlověk, ještě pár měsíců a nepozná mě .Nevím jak se jí v této fázi vývoje líbím,asi moc ne, hlavu mám ještě pořád lysou.
Mě zas tak nezajímá tvůj vzhled plejboji,mě zajímá tvůj ocas,máš ho krásně chlupatý a dlouhý a taky je tvrdej, jako by byl ze železa. 
To už se mnou smýkla z prudka na zem,spadl jsem jak zralá hruška,ona spadla na mě, začala supět jako parní lokomotiva při rozjezdu,no na její ctěnou hlavu spadlo ze stromu hovno co tam zrovna v tu chvíli vypustila roztomilá veverka, vesele skotačíc ve větvích stromů. .
Toho hovna si princezna ani nevšimla,byla úplně v tranzu, divoce, až zvířecky po mě skákala a z úst se jí draly nesrozumitelné skřeky ,počítám tak z doby kdy se lidský druh vyskytoval na zemi ještě ve fázi Gibonna Lara a veverčí hovno jí začlo stékat po tváři.
Takový nástroj neměl ani samotný Lucifer,když jsem ho tenkrát umrdala v pekle.JEMINÁČKU POD CO JSEM SE TO DOSTAL BLESKLO MI HLAVOU TO JE určitě Satanova konkubína,sexuální mašina vyvrežená z pekla na boží kočkolidský svět.V tom mi začly vlhnout kulky,podívam se co se to děje, ale  to nic, jen Žulik si je spletl ze svýma a davá je do pucu.Ach ten prostáčék, jak bude zklamán až zjistí,které kulky vlastně lízal. Nabídnu mu to sám,že mu je naoplátku taky olízám ,když mi tak krásně olízal ty moje.Přeci jenom to je kamarád.Musím se ale co nejrychleji dostat ze sevření té mrduchtivky nebo ze mě tu duší opravdu vymrdá ,když to dokázala z LUCIFEREM PROČ BY SE JÍ TO NEPOVEDLO SE MNOU S NORMÁLNÍM POLOOPOKOČKOČLOVĚKEM.Využil jsem toho ,že je momentálně trochu při smyslech a špitnul jsem jí jemně do ouška.Slečinko teče vám po tváři hovno a hrozně vám to kazí šlechtický dojem.
Na to se vyser citlivko,zařvala a vrazila si můj ocas do svých úst mohutně mi ho bafala.Když jsem začal ejakuovat ,tak ho z pusy vytáhla a stříkala si to mé sperma na svou tvář, kde už jí stékalo to veverčí hovínko.Potom si tuto podivnou směs hmot na své tváři rozetřela,potom taky po celém těle,její oči šli v sloup a s extatickou vibrací upadla do mirně vibrujícího komatu.A to byla má chvíle ,,vyskočil jsem rozloučil se se svou otrhanou srstí na zemi a nenápadně se vmísil mezi zbytek naší stále podivnější družiny.
Naštěstí si nikdo nevšim,že jsme se princeznou společně vytratili.Jak ale vysvětlím svou ztracenou kočkosrst?Jdu Žulíkovi lizat koule,snad mě při tom napadne nějaká solidní výmluva, na tu mou krásnou srst.Ach jo, stálo mi to za to?ZA MOJI CHLOUBU,za první srst,tolik jsem ji miloval,ten hebký kožíšek .Ted vypadám jako starý vypelichaný kočičák.
TA PRINCEZNA TO ale SECSAKRAMETSKY UMÍ,kde se to tak naučila, potvora,ne kurva je to ,obyčejná čertovská štětka!!!Když ona je tak kráááásnáááááá.Ach jo... Sakra nevibruje už nějak moc dlouho?

 OKRAJ LESA POŘÁD NIKDE ALE HLAVY NEZTRÁCÍME..
Ztratil jsem jí zatím já a to kvůli krásné princezně, která snad ani princeznou není, protože jak otevře tu svou královskou hubu, tak mám sto chutí ji pleštit ale to neudělám ,poněvadž jí miluju a taky že bych mohl po té mé, zatím ještě nezmutované poloopokočkolidské tlamě dostat já od ní.Tak raději mlčím a dělám na ni ty své kočkopsí voči.Žulik se mi sice směje, že se ke mně ty psí kukadla vůbec nehodí,jelikož jsem už napůl kočka ale co naplat, jiné oči než psí zatím neumím.Princezna mi mé psi voči opětuje jen chladnými pohledy ,jelikož si už se mnou mrouskla a dál už se mnou asi nic mít nebude. stanu se už za pár měsíců celým kocourem a ocas budu mít vzadu a ona s kocoury nesouloží.Zkusil jsem ji přemlouvat, at se taky stane kočkoženou ,pořádnou sexykočkosamicí, ale ona mi na to odsekla,že kočky nesnáší a že je alergická na kočičí smrad a chlupy.
V tu chvíli jsem poprvé zalitoval že se stanu kočkočlověkem a začal jsem uvažovat o odstoupení od kočkosmlouvy.Jsem do ní bláznivě zamilovaný a to se snad dá pochopit.
Ale vy, milí čtenáři se vžádném případě od této proměny nenechte odradit,a jděte tvrdě za svým snem.Stante se kočkočlověky s devíti životy,už jste v poloviční fázi jak vidím roste vám první nová kočksrst ,schválně si ji pohladte, at zjistíte jak je hebká.Mi tu mou vytrhala princezna tak čekám na tu druhou mechovou. Ach ty ženy ,jak rozmarné mohou být,já bych jí miloval i kdyby se zase stala tou Chladnou zelenou ropuchou co má pokožku samou bradavici.Už si jí nebudu všímat, rozhodl jsem se.
JDEM POŘAD TÍM SMĚREM O KTERÉM SI MYSLÍME ,ŽE JE TEN CO NÁS VYVEDE Z hLUBOKÉHO LESA VEN.Hoven sice už hodně ubylo i smrad se zdá být menší.ale okraj pořád ne a ne v dohledu .

Lada se modlí at někoho potkáme,a řekne nám jestli je ten náš směr správný či ne.Čuty ho vídí  jak spíná tlapky k nebesům a trochu si do něj rejpne.Pepíku,ty jeden blbej kocoure ,modlit se můžeš, to mi nevadí ale až někoho zase potkáme, tak už nepokládej další otázku,at to zase celé nezpackáš.Lada mlčky přikývne, smutně sklopí svoje skomírajíci oči a tiše šeptne,že si ten život spackal totálně ,hlavně že přijal svou novou identitu kočkočlověka inteligentní formy života ,na kterou nemá ,což zjistil hned po úplné proměně.Ted toho lituje, že byl do toho všeho tak hrrrr a že k vůlí němu tady vlastně bloudí už tolik lidí.Dokonce řekl ,že uvažuje o devítinásobné sebevraždě, aby se mohl zprovodit ze světa.Ale Pepi, co blázníš ,chlácholí ho Čuty,my tě máme všichni radi i přes to že si zůstal stejný vůl jako za člověka.Prostě ses volem narodil a nepomůže ti ani kočkočlověčí podoba aby ses ho zbavil,to už si doufám pochopil a s těmi sebevraždami si to rozmysli devěkrát za sebou se rozmýšlet? mám se zabít či nemám to musí být těžké pro každýho, natož pro tebe takovýho blba.Lada se na Tondu pousmál  a ten mu řekl a ted vstan Pepíku a běž nám všem vyčistit boty,at si taky k užitku.Když k tomu ještě všem vypereš hadry a uvaříš dobrou večeři uvidíš jak se ti zvedne nálada.Jožin byl ale líný jako veš,jen by se pořad vyhříval na slunci nebo zahálel na peci,práce mu moc nevoněla ,proto se taky stal badatelem a spisovatelem,jenže co se stal kočkočlověkem tak už nic nepsal,byl totíž zhnílý pravidelně si obrušovat drápky, tak se mu začly zadrhávat jak je zasunoval a vysunoval,a nedávno se mu zasekly úplně jak si je chtěl vysunout vyjely mu do třičtvrtiny a sekly se navždy.Lada svými drápy už nic neuchopí zvlášt né pero aby mohl psát.Drobné domácí práce by sice dělat mohl ,ale nechce se mu a vymlouvá se na ty svoje neštastně zaseklé drápy.Lada začíná taky ztracet hlavu ,po mě už druhý člen expedice,hlavně at jí neztratí Čuty.
Čuty si taky všimnul že expedice ztrací hlavu a proto navrhnul se utábořit a dnešní noc se vyspat v leže a ne jako vždy ve stoje a za pochodu.Pozval na večerní táborák i Jendu Pohodku se svým absolutně upe v poho večerem.Všichni se na ten večer těšili ,jenže Honza na miting nedorazil.Poslal vzkaz ,že se všem omlouvá ,že nepřijede, poněvadž dnes není upe v poho a že by nám jen kazil už tak dost zkaženou náladičku. 
Neměli jsme žádný náhradní program,Lada sice navrhoval dát si bobříka mlčení al nikdo už toho dementa nebral vážně.Ted  už Lada ztratil hlavu úplně ,tak jsme mu ji až do rána hledali nakonec zjistil že jí má v podpaží,. blbec. Nikdo se opět kvůli jeho duté hlavě nevyspal a ráno nás čekala ta nejtěžší etapa naší výpravy. Byl to obávaný pochod přes hory a doly.Říkali jsme jí taky etapa smrti,jsem zvědav jestli zítřek přežijem všichni ve zdraví.Jisté to má asi nejvíc ten blb Lada, protože on jediný má pořád devět životů.,A pak že nemají pitomci štěstí.Asi štěstí sedlo na vola jménem Josef Lada..
POCHOD SMRTI 
Na dnešek se nikdo z nás moc netěšíl,poněvadž nás čeká těžký úkol,projít přes hory a doly.Pochod smrti nám nanáněl hrůzu.Kde se vzal, tu se vzal,byl tu jako na zavolanou Honza Pohodka, samozřejmě s písní na rtech V pohodě,v pohodě po kotníky ve vodě ... když dokončil song řekl s úsměvem,nemusíte mít strach,všechno bude v poho,akorát ten vůl Lada přijde o jeden život,však mu jich zbyde ještě osm,takže žádnej stres a všechno bude fajn.A potom zmizel a zase ho doprovázela písen :Je to fajn,fajn,fajn je to všecko fajnový.Trochu se nám ulevilo, když nás Jan podpořil.Jen Lada se ušklíbl,zůstal sedět a v tichosti předl.Mumlal si něco pod vousy,něco jako ten Pohodka ten je v klidu jen se tak objeví.řekne že zemřu a v klidu zase zmizí.Jooo ten má život,zmetek jeden.Z lesa se ještě slabě ozvalo :joooo pepíku jaký si to uděláš,takový to máš.Kdybys byl do pohody nemusel jsi být dneska kočkočlověkem.Co on o tom ví,chvástal jeden a rychle si stloukl malou rakvičku na svůj první mrtvý život.Potom si povzdychl .Ach ještě osm já se s toho asi zblázním než odsud vypadnu.
Tak družino ,máte všichni zbaleno ?Čeká nás perný den jak všichni dobře víte.Takže vstyk.pozor a pochodem vchod a zpívat, áááá všichni i Lada,zavelel Čuty.Rozjel známou vojenskou písen Přes spáleniště,přes krvavé řeky....Dali jsme se do zpěvu a vykročili,náš pochod a zpěv burácel lesem a my vyšli vstříc nebezpečí.Před námí se objevilo první údolí a za ním se tyčila první hora,kterou musíme překonat.
JÉŽIŠI KRISTE, KVIKLA PRINCEZNA,já nemám na tu tůru pevnou obuv,mám jenom ty svý střevíce.To teda nevím jak to dám.Měla si raděj investovat do kvalitních pohorek a nééé jenom kupovat samou parádu,s korály a střevíci nepřekonáš ani tu první horu ,krávo blbá.Pomyslil jsem si ale princezna byla na mě opět napojena a mile špitla TU KRÁVU TI ODPOUŠTÍM ,TY MŮJ KOCOUŘÍČKU, ALE POD PODMÍNKOU, ŽE MĚ VEZMEŠ NA ZÁDA.Dobrá tedy,odvětím,a v duchu přemítám,že by jsem na ni zapůsobil a nebo je to jen další ženský trik k přenosu přes hory a doly a potom mi dá znova kopačky.Princezna je asi neustalé on-line připojená na mou kočkomysl,protože mi na tuto myšlenku odpoví,neboj Kocůre,přenes mě a uvidíme.Hmmm takže zas žádná jistota ale jsem gentleman a slečinku přes tendle nebezpečný úsek přenesu a nic od toho nečekám,to bude nejlepší.A jestli se ta potvora nahackovala do mého mozku,tak se dozví jak hrozně moc jí miluju a nemusím jí nic vykládat.
Ale přes údolí ještě půjdeš po svých,řekl jsem jí.Tak jo ty  můj
depilovaný chlupáči a mrkla na mě svýma hezkýma zelenýma očima.Vklidu by se mohla stát kočkou ,oči na to má,pomyslil jsem si .
Zastavit stát ,zavelel Čutora,Žulík štěkl rozkaz veliteli a družina se zastavila.Chtěl bych vám parto říct, že první úsek cesty,údolí a první hora, by měl být poměrně v klidu.Tu první horu hlídá obr Kolobluj a s tím mám poměrně přátelský vztah,uklidnuje nás Čuty,VÍM O NĚM ,ŽE Z OBLIBOU POJÍDÁ LIDI,ale kočky mu nechutnají, říká že  po jejich požítí  ho strašně lehtá v krku jejich srst a pak musí říhat, tak hlasitě, že probudí všechny bytosti v dalekém, širokém okolí.Ti mu pak vyhrožujou, že podají žalobu za rušení nočního klidu a bude se muset odstěhovat.A co polokočky, ty žere?zeptám se s obavami.Pokud už jsi mírně osrstěn tak ne.Zbledl jsem strachem,princezna mě přeci před naším prvním mrouskánim depilovala,tak to jsem namydlený.Neboj se,ocásek jsem ti přece nechala chlupatej,to se mi líbí a kdyby šlo do tuhýho, tak ho na obra vytasíš a on tě nechá v klidu projít.No to doufám řekl jsem z obavami.Nejsem žádný Nebojsa ,tak mám trochu z toho obra respekt.
Aby jsme to neprodlužovalí ,pravil Čutal,ještě jedna informace,v údolí na nás odněkud vybafne Kývající Jona.Ale v klidu je neškodný,je to živoucí a nesmrtelná legenda tohoto údolí,původem z madarska,v ruce drží kyvadlo času které se kýve do protisměru než se kýve Jona,takže tím se jeho čas zastaví a Jona se stává nesmrtelným,velmi jednoduše tak vyřešil otázku stárnutí,stačí si pořidit kyvadlo a naučit se kývat na opačnou stranu.Jona je v madarsku považován za geniálního podívína tak se radši odstěhoval tady do toho údolí.Madarštinu bravurně ovládám, chlubí se Čuty ,tak mu můžem položit i nějaké zajímavé dotazy.

Dost klábosení,vyražíme,Žuliku štěkni na pochod.Žulik dvakrat hlasitě štěknul a my jsme vyrazili.Prochazíme údolím a čekáme odkud na nás génius Jona vybafne,zatím je klid po pěšině.Ale jen sem to dořekl už to nás Jona vybalil.vyřítil se z polorozpadlého obydlí kde se zřejmě ukrývá.Vypadá hrozně na to že nestárne, asi s tím začal v pozdním věku,ale hlavně že začal.Běží naším směrem v jedné ruce své legendární kyvadlo a druhou ruku má zatatou v pěst.Neoholený,neostříhaný ,no takle se vítá návštěva z ciziny? UŽ JE U NÁS, POSTAVÍ SE NÁM DO CESTY A ROZJÍŽDÍ SVE kývající vystoupení .Musím uznat že je s kyvadlem dokonale sehraný,působí na mě uklidnujícím dojmem.Je to tak uklidnující,žE ZA CHVILI SE TU KÝVEM VŠICHNI,výpadá to tu ted jako na takové malé soukromé kývající párty která je ale učitě nelegální,tak se dlouho nekývem at nepřijedou chlupatí.

Jó napot kívánok,praví světák Čutal,to je v madarštině dobrý den,Jona na to odpovídá jo napot,jo napot,a neustále se pokyvuje ve svém kývajícím životním stylu.Pak se ze smichem Čutala zeptá,Bazme keczke a Tony mu se smíchem odvětí:

Következő Jona.Jona trochu posmutní, že s ním Čuty nechce jebat kozu,vždyt si minule tak krásně užili a kdoví kdy příště se tu Čuty zas objeví.Jde vidět ,že je jejich poslední společný kozomrd hodně stmelil, asi to byla fajn kyvokozojebává párty,být tady v tu dobu asi bych se taky zapojil.Doufám že princezna je off-line,ale není poněvadž mi ihned na hlavě přistál pohlavek s dodatkem Ty prasáku úchylnej,tak kozy se ti zachtělo,tssss.

Jona Tonymu ukazuje zatatou pěst a něco mu svou rychlou madarštinou vysvětluje:

Van egy kis ajándék neked, barátom biztosan meg kell venni, amíg adok,to znamená pozdějc Čuty přeložil,
mám pro tebe malý dárek,příteli určitě se ti bude hodit tak, ber dokud dávám a pomalu otvíra ruku v níchž se objevuje nádherné lejno Kočky divoké.
ToNY DAR S PODĚKOVÁNÍM PŘIJAL a otočil se k nám a vysvětloval.Tohle je pravé hovno kočky divoké a stačí na potření naší celé družiny a tím můžeme Kolobluje dokonale obelstít pak nás bude považovat za kočky úplně všechny, protože je nemůže ani cítít a s velkým obloukem se nám vyhne.
Tohle na sebe nenamažu ani omylem,já kočky bytostně nesnáším začala se rozčilovat princezna,budu mít z toho po těle pupinky.Chtěl jsem říct a to veverčí hovno ti vůbec nevadilo, to je zvláštní veverčí jí nevadí a kočíčím opovrhuje.PRINCEZNA SE NA MĚ OTOČILA ,MLČ A NEŘÍKEJ TO, NEMUSÍ TO KAŽDÝ VĚDĚT CO ZA PRAKTIKY POUŽÍVÁM.To víš jenom ty Casanovo a mlč nebo ti rozbiju hubu,já to teda prubnu a začla se s tím hovnem mazat jako první,pak se namazal ještě Čuty a Žulík.My s Ladou jsme nemuseli z nás šli kočičince cítit i tak na sto honů.Rozloučíli jsme se z Jonášem a vyrazili na další pout,Jona stál ještě dlouho v údolí a kýval nám na rozloučenou, až když jsme zmizeli v lese před první horou tak se polehoučku odkýval do své chýše a tam se kýve dodnes protože ten frajer nikdy neumře.Má přeci své milované kyvadlo a kozu.
Byli jsme na úpatí první hory a v tom jsme zahlédli Kolobluje.Byl obrovský, že ani ta největší jedle se s ním nemohla měřit.Tiše seděl na skále a větřil,když jsme se k němu přiblížili na sto honů tak zaburácel hromovým hlasem.Fuj to je puch,žene se sem asi nějaká tlupa divokých koček.Ty zrovna nějak nemusím a odkvačil od nás na dvěstě honů a tam se pohodlně usadil do trávy.I na tu dálku budil obr obrovský respekt.
Princezna se ozvala jako první,to je ale kusanec a představte si tu jeho kládu pravila obdivně,hmm dala bych si říct, kdyby nebyl tak velkej.Obrátila se na Čutáka s dotazem:PROČ SE MU VLASTNĚ ŘÍKÁ Kolobluj.
To jméno má kvůli tomu že když se přecpe lidma tak bleje.Většinou zvrací do nějaké vodní nádrže a zvratky pak vytvářejí na vodní hladině krásně pravidelné kola,pokud bleje do pole tak tím si vysvětluju ty tajemné kruhy v obilí ,ale je to jen můj čistě osobní názor vysvětluje sečtělý a ničím nepřekvapitelný Antonín.Kolem prvního obra jsme tedy prošli v pohodě a to díky Jonovi, geniálnímu vědci z údolí.Díky ti za ty hovna příteli náš.Začlo se smrákat,Tony nám oznámil že až sejdem do druhého údoli tak se tam na noc utáboříme.Je tam poměrně bezpečno a není to ani tak údolí jako spíše důl kde se těží kočičí zlato.Lada okamžitě zbystřil a pomyslel si.Tak tam se konečně napakuju,odnesu si odtamtud zlata co jen unesu a budu  mít vystaráno.Poněvadž pracovat už asi nikdy nebudu kvůli svým seklým drápům tak se mi to zlato bude hodit.Došli jsme až dolů do dolu a protože již byla noc tak jsme se ihned utábořili a šli na kute.Jen LADA ještě do noci něco tajně kutil ve svém spacáku, asi to, že ještě nemá dodneška vykuceno jak pohonovat svůj ocas který už má několik týdnů v zadu.Doufám ,že si s tím poradí a pak mě taky zasvětí, až ta změna přijde i na mě.Dobrou noc vám přeji.

JAK LADA ZBOHATNUL A KTOMU JEŠTĚ DOSTAL ZLATOU HOREČKU.
Ráno jsme se probudili celkem v poho ,zvláštní a bez Honzy Pohodky.Samozřejmě, věčný ospalec Lada, ten byl ranní ptáče.Vyfasoval přilbu a zfáral mezi permoníky.Dole se ho ujak předák ranní směny permoník Permon.Tak pojd Josefe, ukážu ti naše výsledky.Plán plníme na 128 procent a pracujeme na třísměný provoz, aby těžba byla co možná nejproduktivnější.Nech těch keců Permone, řekl s kocouřim klidem Lada a koukej mi tady naplnit pět pytlů kočičím zlatem a to vše mi do půl hodiny nachystat na povrchu.Permona by se v tu chvíli jeho permonické krve nedořezalo.Víš co po mě žádáš? Lado Josefe ,ABYCH SE PODÍLEL NA ROZKRÁDÁNÍ STÁTNÍHO ZLATA A TY JAKO JEDEN Z KOČKOLIDÍ BY SES DO TAKOVÝHO ČERNÝHO KŠEFTU TAKY POUŠTĚT NEMĚL.Co bych měl a neměl to nech trpajzlíku na mě,řekl Pepek a zlovětně po něm blýskl očima.Já ale nejsem trpas....... Říkám ti mlč, a začni plnit pytle, ty velikáne.Permon hvízdl signál nepředpokládaná situace a všichni permoníci svorně plnili pytle, co Lada  po nocích šil z malýh zaječích pytlíků.
Když byly pytle naplněny a vyneseny nahoru a Lada vyfáral taky z dolu nahoru, šokoval všechny ,když jim oznámil že od této chvíle se ujímá vedení a všichni otroci ,at popadnou pytle a jdou  k další hoře.

Hahá, ted uz vám můžu prozradit, že vše byla jen má uměle vytvořená kočkomorgána, abyste neprohlédli můj plán.Všechny jsem vás tu vylákal jen proto, abyste se stali mými otroky a veškerou mou kořist které se tady zmocním ,odnesli do mých rodných Hrusic k peci.
Na všechno jste mi skočili ,nechal jsem se od vás ponižovat, dělal jsem že mám zaseklé drápy,hrál jsem ze sebe blbce a to jenom proto abych se mohl stát boháčem.Kde je Pohodka, taky jeden pytel ponese, at si zkusí jak chutná moje pohoda.Kde je k sakru!!!!§ zařval podruhé.
Honza Pohodka byl mezitím na soutěži Pohodák roku.Mohl to sakra vyhrát, nebýt Ladova strašlivého řvaní.Jendu to tak rozhodilo že to musel letos vzdát ale příští rok to všem nandá.
To nezní moc v poho řekl si Jan, jak uslyšel ten strašlivý řev.Ukončil soutěž a přenesl se ve své věčně nacpané přenosce za MISTREM  do dolu, na povrch.
Popadni taky pytel ty kupo sraček a kupředu.Já jsem dopadl nejhůře, nesl jsem princeznu,jelikož neměla pohorky a k tomu dva pytle zlata.Ještě že už jsem poloopokočkočlověk a nést větší náklad mi nedělá problém ani v nejmenším.Ted jsem ztuhnul ,to mě přivedlo na myšlenku jakou má sílu Mistr když je už celá KOČKA.Musím všechny varovat ,at proti Mistrovi vůbec nic nezkoušejí, že by to dopadlo zle ,Mistr měl devítinásobnou sílu tříhlavé kočky, ze čtyřma svíticíma očima,to už je ukrutná síla.Pomalu přicházíme k úpatí druhé hory,když v tom Lada dostává zlatou horečku a propadá blouznění ve kterém se nechtěně přizná že je Černočerný kocour a knížeTemnot Pepek.
Tak jsme nakonec celá naše expedice dopadli, jak sedláci u Chlumce.Z Lady se vyklubal zrádce a znás nosiči.Vydali jsme se k upatí druhé hory , kterou hlidal obr Smraděj,celým jménem Felix Kolosral Smrdutý.Kolosral proto, .že sral kola a tím že bydlel a sral jenom na horách, tak to byly kola horská.Začíná lehké stoupání které si mohu dovolit v poklusu ale ostatní se už potí a sténají.Pytle jsou totiž obrovské a až po okraj naplněné zlatem.

SMRADĚJOVA DRUHOHORA 
 Přechod přes druhou horu nám ulehčilo to ,že Smraděj zrovna sral na objednávku 16 horáků na horskou chatu v Krušných horách.Než to všechno měl, tak my jsme kolem něj prolétli ,teda aspon já ..Navrcholu jsme rozhlédli kam nás naše kroky dál povedou.Dole pod námi bylo oudolíčko jako z Ladových obrázků ale to jsme ještě netušili že to byla další Mistrova kočkomorgána a místo toho jsme museli projít samotným peklem.V klidu jsme se skutáleli do oudolíčka,když v tom Pohodka zakřičel: Nevěřte tomu, co tu vidite, ale určitě to nebude taková pohodička jak se nám to jeví.A měl pravdu, sotva jsme  do ůdolí vkročili vyšlehly plameny a vše se změnilo v Absolutní peklo.ÁÁÁ to už nás vítal Pán, sám Kníže pekel Lucifer.A řve na nás svým dábelským hlasem.Musíte mi tu nechat jednoho z Vás jinak se živí odtud nedostanete.Princezna mi seskočila zezad,postavila se před Lucifera a nebojácně mu houkla do tváře.A helemese neumrdala jsem tě minule málem k smrti co?nedáme si repete jasnosti?
Když démon poznal princeznu,vyhasnul jako Etna.Všichni jsme si uvědomili že princezna je tímpádem silnější než Lada a tak jsme jako na povel zhodili pytle zlata ze svých zad a společně v čele s princeznou jsme Ladu nakopali s chutí do prdele.Dokonce i Lucifer se přidal,kopal do Lady jako sběsilý,kdyby se princezně nepodařilo čerta uklidnit ,asi by ho sým kopejtkem ukopal k smrti.Nechali jsme mu tam pytel zlata at to má Lada lehčí,Lucifer kopl třikrát svým kopejtkem o zem a my byli z pekla venku.Ocitli jsme se na jakémsi opuštěném místě.Tady taky Ladu opustila horečka,kolena se mu podlomila pod tíhou pytlů, spadl na zem, zlomil si vaz a opustil ho jeden z devíti životů,tak se vyplnila Jendova kletba.
Vystrojili jsme mu pohřeb jaký si ten zlosyn zasloužil,Položili jsme jeho život do rakve a zasypali kočičinci jeho vlastní výroby.Pak jsme si všichni třikrát plivli do rukávu a řekli:Pro pár špinavých zlatáků,pro falešnou slávu ,jak může kocour zradit kocoura a ostatní lidi.JEHO ŠPATNÝ A ZLOBOU NAPLNĚNÝ ŽIVOT NAVŽDY ZŮSTAL POD MOHYLOU Z KOČIČÍHO TRUSU,aby všem připomínal jak se hamižnost a zrada nevyplácí.Škoda, že jsme ho pohřbili na takovém opuštěném místě.No nic, pokračujem, at ty třetihory máme z krku, ujal se znova velení,Čuty.
Tak to ti nevyšlo, co ty prašivý kocoure ze zaseklými drápy.Všichni jsme Ladovi spílali do všeho možného.Kdyby Žulik neštěknul k pochodu, tak nevím jak by to dopadlo.A pomalu jsme se vydali do třetihor,kde byl pánem poslední z trojice hlídacích obrů.Byl to obr Kolohnát,říkalo se mu tak protože měl hnáty zkroucené do obrovských nepravidelných kol, spíše oválů.Ten nemůže být nebezpečný , řekl jsem,vždyt má končetiny tak zdeformované že by stěží mohl ublížit dítěti, natož nám.No aby ses nedivil ,řekl mi na to Čuty :Díky těmto znetvořeným údům, zvláště nohám, no spíše kolům, je Kolohnát nesmírně rychlý,Přesmistuje se fakt rychle ,řekl Čuty ,takže bacha na věc parto.Nepodcenuj te ho.  A TAKY RÁD BAŠTÍ LIDI I KOČKY,a jejda jejde, vykřik Švejda zaklel jsem po kocouřím.Už jsem zase blíž kočičí podobě, všiml jsem si sám na sobě a byl jsem na sebe moc hrdý.

O TOM JAK NÁS KOLOHNÁT DOHNAL A VYZVAL AT SI S NÍM NĚKDO DÁME ZÁVOD 

Vstoupili jsme to třetihor. Hele mamut, zvolala princezna ,ten je ale chlupatej.Všiml jsem si, že princezna všechno přirovnávala k tomu, co jí bylo nejmilejší,k údům.A už tu byl Kolohnát,udělal velký smyk svými koly, až nám hlína prskla do tváří.Netvařte se tak neštastně ,pak nemám chut ani závodit když vás vidím.Vyberte jednoho z vás, který si to se mnou rozdá.Já si to s tebou rozdám, s obrem jsem to ještě nedělala,řekla s nadšením princezna.Hohoho,zasmál se obr,ty žena si to chceš se mnou rozdat.Nenech se vysmát, ale já jsem na chlapy.Tak najde se mezi Vámi někdo.Žulik nezaváhal ani minutu a chopil se nelehkého úkolu.No budiž, zahřměl obr,postav se nastart až kukačka třikkrát zakuká, tak vyrážíme,je to jasný pejsku.Kukačka ale zakukala jen dvakrát a potřetí ne a ne kuknout.Tak kuknul Čuty, který ji mistrně dokázal napodobit.Žulík a obr vyrazili do strmého kopce Ecce homo.mohlo jít do prdele s jakým nasazením se oba stroje rozjely .Hlína a kamení lítala všemi směry.A  zbytek naší výpravy se vydal pomaloučku za nimi.Lada nám nestačil,pytle ho tížili a tak se belhal kus za námi.Když jsme došli na horu, tak se obr ze Žulikem přeli kdo z nich vyhrál.Čuty to opět šalamounsky vyřešil.Řekl, že tato hra nemá vítezů ani poražených a že Kolohnátova hra na chytrýho nemá konce a dal nám nenápadně povel, at se skoulíme rychle z kopce dolů.VŠICHNI JSME SE VYTVAROVALI DO KLUBEK  ostnatého drátu a začali se koulet dolů.Obr nás ale rychle dostihl a zavelel: STÁT, A NIKDO SE NEPOHNE DOKUD MI NĚKDO NEŘEKNE KDO JE VÍTĚZ.Jde vidět,jak si mě poslouchal,už se mi to nechce opakovat ,ale kvůli jednoho debila to budu muset říkat znova.A zopakoval to co řekl nahoře.Obr se zastyděl jak byl hloupý a za pytel zlata nás všechny propustil.I tak to měl Josef Prašivec pořád dooooost težký.
 JESTLI NÁS OČI NEŠALÍ,TAK JSME NA POKRAJI HLUBOKÉHO LESA
Už je to tak,jsme na pokraji lesa.Zrovna je den,slunce svítí a k nám do lesa prosvítá úzký proužek krásného letního dne.Na kopečku musí být dneska nádherně, podotkl jsem.Rozběhli jsme se z lesa ven.Jenom Josef byl pomalý,zůstaly mu ještě tři pytle zlata ,tak se za náma ploužil a hekal:Že to trvá už zasraně dlouho a at mu jdem pomoct z pytlema nebo se vyvrátí a ještě něco o tom že při dělení nahoře tam dozajista nebude chybět nikdo.Na co si myslíte že se s tim táhnu až sem holoto nevděčná.
Co si za to koupíš ty blbe, vždyt je to jenom zlato kočičí a utíkali jsme dál k přibližujíci se mu okraji.Všichni jsme chtěli být co nejdřív venku z toho proklatého lesa.
Když tu  se mi můj ocásek začal pomalu ale když říkam pomalu táák hodně pomalu posouvat směrem do zadu.Asi půjdu pomoct tomu blbci s tím zlatem a on mi za to naoplátku řekne ,jestli už vykoumal jak je to nejlepší dělat ze zadu.
Stával jsem se nenávratně felis sapiens, tak to se můžu zase vrátit zpátky ,když už jsem skoro kočkočlověk,řekl jsem.Ale princezna, co je napojená neustále na můj kočkorozum,mi řekla, pocem ty můj chlupáči, dala mi pusu a pak mě celého depilovala,takle můžeš klidně mezi lidi řekla,nikdo nic nepozná.Ocásek si dáš do trenek a že si kocour to budu vědět jenom já a mě se ten tvůj ocásek tolik líbí, že bych ho už za jádný jiný nevyměnila.Dali jsme si pusu,Čuty s Žulíkem se taky líbali,jenom Lada se z nikým nelíbal, seděl na zemi a sypal na sebe kočičí zlato z pytlů,propadl zlatému šílenství a řval ,jebat na všechno a rozhazoval zlato všude okolo sebe,nate holoto,žerte není to za vaše, žerte.
Tak Jožin všechno zlato rozdal chudým a začal chodit zase o žebrotě.Z jeho zaseklými drápy ?NO!!!!

At se nám ten Jožo uživí,přejemu mu všichnii.Lada se svými zbylými životy opět odchází neznámo kam, však co má jich ještě osm,s tím nám tady ještě pěkně zavaří,pako jedno a oddychli jsme si že jsme se ho aspon na chvíli zbavili.
Tonda  se Žulíkem se vrhli vstříc novým dobrodružstvím, no a já se depiluju dodnes a zůstávám s princeznou na zámku,pořádáme různý mejdla, jo, zveme vás všechny na další mejdlo a vemte si sebou ručník,bude zatracené vedro a   takže všchni, fakt přijde jste zvaní.TAKŽE DORAZTE A K TANCI APOSLECHU VÁM ZAHRAJE  LEMMY A JEHO MOTOROVÁ HLAVA.Bude v poho náladička poněvadž účast také přislíbil Jan" klidopído" Pohodka se svou přepravkou.Současně Vás bude přepravovat tam a zase zpátky to všechno vám vyprávěl PAN PIČA Z POHÁDKY A JOSEF TO PAK SEPSAL, ALE V TÉ DOBĚ UŽ MĚL JENOM ŠEST ŽIVOTŮ.Co s těma životama ten kretén dělá,ostuda všech kočkolidí ještě že se depiluju,pomyslil jsem siPAN


 PAN KOKOTKO A PANÍ MINDŽÁKOVÁ
Bylo jaro,a kdyz se jaro ukáže tak to  pan Kokotko začíná stavět svůj obecní cirkusový stan a pak se sním vystavuje dole ve vsi na návsi.OOOO KDYBY TAK ŠLA OKOLO ta paní Mindžaková,