Prohledat blog

neděle 17. července 2011

KULTY


satanismus
Jako satanismus se označuje kult „padlého anděla“ Satana, chápaného (na rozdíl od křesťanství) jako protikladBoha.[1][2] Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškerého dobra, je Satan naopak ztělesněním zla, a satanismus proto lze ve většině jeho forem chápat mj. jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý. Satanismus je typickým představitelem stezky levé ruky.
Satanismus není organizačně ani myšlenkově jednotný, během historie vzniklo mnoho různých hnutí, sekt a ideologií označovaných jako satanistické. V současné době je satanistické hnutí v anglosaském světě silně ovlivněno dílemAntona Szandora LaVeye[3][4], který vycházel z antického hédonismu a Nietzscheho nihilismu. Vedle tohoto filozofičtějšího satanismu ovšem existovaly a existují i satanistické socio-patologické skupiny a jedinci, pro něž satanismus mimo jiné znamená přinášení krvavých obětí nebo páchání jiných zločinů.[5][6][7][8


Umělecké znázornění Satana, namalovalGustave Doré,1866 jako ilustraci kZtracenému ráji kde je Satan hlavní postavou
Satanismus své jméno odvozuje od Satana, zlého démona, jenž se vzbouřil samotnému Bohu a stal se protivníkem jeho syna Ježíše Krista. Z religionistického hlediska je důležité, že se Satan objevuje i v ostatních abrahámovských náboženstvích. Satan je často ztotožňován s Antikristem a Luciferem, což však není zcela přesné. Antikrist je obvykle popisován nikoliv jako jedna postava, ale jako kdokoliv, kdo se vzbouří proti Kristu. Etymologie pojmu Lucifer je složitější, původně se jednalo o jitřenku, později se z něj v západním křesťanství stal padlý anděl, ve východním křesťanství si však slovo zachovalo svůj pozitivní charakter.
Satan (hebrejsky שָׂטָן Satan, aramejsky שִׂטְנָא Sitna: obě slova znamenají protivník či žalobce) je v knize Jób nazýván syn Boží (anděl). Satan hraje různé role v Starém i Novém zákoně a apokryfech, jakož i v Koránu. V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a pokušitelem lidstva.[9] Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo „ďábel“. Někteří satanisté toto křesťanské pojetí Satana v zásadě přejímají, jiní Satana chápou například jako „hybný faktor v přírodě“[10] či jako pomůcku k ozvláštnění sexuálního života.[11]

]Antikrist

Antikrist (z řeckého αντί + χριστος, protivník Kristův, protivník Mesiáše) je v křesťanství bytost nebo člověk, jenž je nepřítelem Ježíše Krista a jeho následovníků, a tím i samotného Boha. Často je antikrist ztotožňován se Satanem, Luciferem a jinými nadpřirozenými entitami symbolizujícími zlo, což ovšem není přesné. Nový zákon popisuje antikrista nikoli jako jednu postavu, ale jako celou škálu postav a používá tento pojem jako charakteristiku pro odpůrce Boha a Ježíše Krista jako syna Božího.[12] Antikrist jakožto protivník Kristův hraje v křesťanství důležitou roli, byť negativního charakteru.

[editovat]Lucifer.

Lucifer je jedno ze jmen obvykle používaných pro Satana či jako antonymum pro Krista, ale slovo původně znamenalo planetu Venuši, jitřenku[13][14]. Slovo pochází z latiny (lux = světlo, fero = nesu) a znamená v překladu světlonoš. Planetu Venuši tak nazývali římští astrologové než dostala v křesťanské éře své dnešní jméno. Svatý Jeroným tímto termínem překládá verš v knize Izaiáš 14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodù! (lat.: Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes). V původním významu tento verš nemá se Satanem nic společného. Avšak v křesťanské mytologii, která se rozvinula po Jeronýmovi, se Lucifer stal nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu. Pro svou pýchu však se postavil proti němu a Bůh jej srazil z nebe i s anděly, kteří jej následovali. V Satanské bibli je Lucifer chápán jako jeden ze čtyř hlavních démonů.

[editovat]Historické směry satanismu


Obraz Johna Williama Waterhouse Magický kruh na němž je vyobrazenačarodějnice
Satanismus se v průběhu věků vyvíjel. Jako první formu satanismu můžeme označovat lidové čarodějnictví, jež bylo první čistě náboženskou vzpourou proti křesťanství. Přitom z něj (stejně jako satanismus) v mnoha ohledech vycházelo, ale v některých ohledech s ním nesouhlasilo. Osvícenství přineslo určité uvolnění náboženského života a nastala nová vlna rozumové kritiky církví,náboženství i víry obecně. To se projevovala jak v literatuře, tak i v rozvoji magie. V 18.století vznikaly v Evropě (zvláště ve Velké Británii) kluby, kde se scházeli šlechtici pod účelem pořádání satanistických orgií. Nejznámějším byl Klub Pekelného Ohně. Motto klubu bylo Fait ce que voudras (Do Whatever You Want).

[editovat]Lidové čarodějnictví

Čarodějnictví je jedno z prvních hnutí, jež se stavělo proti dominantní křesťanské katolické církvi. Čerpalo z pohanských praktik adualismu. Myšlenkový základ pro některé představy o čarodějnictví poskytla scholastická filosofie a teologie, v jejichž rámci se rozvíjela mimo jiné angelologie a démonologie. Kupříkladu Tomáš Akvinský tak ve stěžejním díle Summa theologiae dosvědčuje existenci čarodějnictví ve 13. století a konkrétně o údajné praxi tělesného kontaktu s démony. Čarodějnictví bylo církvi stíháno a trestáno, obvykle smrtí, ukázkou mohou být Čarodějnické procesy.[15]

[editovat]Klub pekelného ohně

Roku 1749 založilo v Anglii několik vysoce postavených osob Klub Pekelného Ohně (v původním názvu Hellfire Club), jeho vedoucím byl sir Francis Dashwood[16].Členové klubu sloužili černé mše na tělech nahých dívek a scházeli se k satanistickým orgiím v rozvalinách cisterciáckého opatství. Hlavní náplní bylo nezvyklé sexuální dobrodružství v tehdejší puritánské společnosti, náboženská funkce sdružení buďto nebyla vůbec nebo byla zcela minimální.

[editovat]Rodina Charlese Mansona

Sekta, která sama označovala jako „Rodina“, je některými lidmi označovaná jako satanistická, což však vychází z naivního předpokladu, že jakýkoli kult, který páchá zlo, je třeba označit za satanistický. „Rodina“ byla vedena Charlesem Mansonem a fungovala v letech 1967-1969 v USA.[17] K životnímu stylu „Rodiny“ patřilo žebrání, používání LSD i nevázaný sex. Postupem času se sekta stávala stále více radikálnější a radikálnější. Členem skupiny byl například i Tex Watson, bývalá fotbalová hvězda.
Počátkem roku 1969 začal vůdce skupiny Charles Manson sepisovat „seznam prasat“, tedy lidí určených k likvidaci. První vražda se uskutečnila 25. července 1969, kdy hudebníkovi Gery Hinmanovi v jeho bytě Charles Manson nejprve usekl ucho a až po několika hodinách utrpení dal příkaz k jeho zabití. Neodešli, ale vychutnali si jeho smrt. Svoji nejslavnější vraždu spáchali o přibližně dva týdny později 8. srpna 1969, kdy vtrhli do vily manželů režiséra Romana Polanského a herečkySharon Tateové.[18] Slavný režisér byl v tu dobu v Anglii, doma byla jenom jeho manželka v osmém měsíci těhotenství se svými třemi přáteli. Skupina všechny povraždila a na stěnu pokoje jejich krví napsala „Smrt Prasatům“. Skupina vykonala ještě jednu dvojnásobnou vraždu a 1. prosince 1969 byli všichni účastníci vražd zadrženi a odsouzeni k trestu smrti, avšak v průběhu procesu byl zastaven výkon trestu smrti, proto vykonávají pouze doživotí. Během procesu zůstala skupina a zvláště Charles Manson věrni svému stylu a například Manson začal vyznávat fašistickou a rasistickou ideologii. Také u soudu prohlásil: „Jestliže je třeba násilí a strachu, aby se té dolarové společnosti otevřely oči, zosobnění tohoto strachu může být jméno Charles Manson “. Je ovšem otázkou, zda pokládat psychopata, který sám sebe nikdy za satanistu neoznačil, označoval sám sebe za Boha, Ježíše i Satana[2], a jehož vůdčí ideologií byla snaha vyvolat rasovou válku, za satanistu či předchůdce satanismu v jakémkoli smyslu toho slova...

[editovat]Současné směry satanismu

V současné době působí mnoho rozličných náboženských skupin, jež se hlásí k satanismu. Nejpočetnější skupinu tvoří přívrženci LaVeyova satanismu, jenž vznikl roku 1969, kdy Anton Szandor LaVey napsal Satanskou bibli. Tento směr založený na nihilismu a sociální darwinismus, považuje za nejvyšší cíl konzumní sebeuspokojení a kladení sama sebe do středu veškerého dění, tento souhrn myšlenek je někdy nazýván egoteismus. Další rozsáhlou větví je teistický satanismus, který chápe Satana jako reálnou božskou bytost a uctívá ji. Dále existují náboženské řády, spojené se satanismem, které se zaměřují na rituály a magii, mezi ně patří kupříkladu Ordo Templi Orientis.

[editovat]LaVeyův Satanismus.

Satanská bible napsaná roku 1969 Antonem Szandor LaVeyem se inspirovala nihilismem, sociálním darwinismem a Friedrichem Nietzschem. Za smysl svéexistence považují konzumní sebeuspokojení, a tento životní postoj někdy nazývají egoteismem. LaVeyovi přívrženci ve skutečnosti nevěří v reálnou existenci Satana ani žádné jiné vyšší bytosti. Satana používají jako metaforu, jíž se vysmívají všem náboženstvím (speciálně křesťanství).[11] Tento směr rozhodně zavrhuje rituální obětování lidí a zvířat.[2][19] Církev Satanova (Church of Satan), založená přímo Antonem Szandorem LaVeyem, má i v Čechách svou pobočku První Česko-Slovenský chrám církve Satanovy, takzvanou „sluj“ (grotto). LaVeyovo učení však ovlivnilo i většinu ostatních současných satanistických organizací [2]. Je však sporné, jak to s La veyovým pověřením Jiřího Valtra k založení pobočky bylo.
LaVeyovský satanismus přímo k trestné činnosti nevybízí, byl však již zapleten do skandálů. Například Martin Lamers z holandské sluje, který vlastnil v Amsterodamu několik nevěstinců, počátkem sedmdesátých let žádal státní úřady o osvobození od daní na základě toho, že striptérky svých podniků označil za klášterní sestry a jejich masturbaci za realizaci symbolického spojení se Satanem.[2]

[editovat]Teistický satanismus

Jedním z hlavních rozdílů mezi různými satanistickými směry je to, jak postavu Satana chápou. V takzvaném teistickém satanismu (neboli tradičním satanismu) je uctíván a oslavován takto křesťansky chápaný Satan, žalobce Boha.[20] Rituály tohoto typu satanismu obvykle parodují křesťanské obřady. Do této větve satanismu se řadí kupříkladu:

Aleister Crowley, okultistaa filosof Thelemy

[editovat]Ordo Templi Orientis

Ordo Templi Orientis byl nábožensko-magický klášter založený roku 1885 Carlem Kellnerem a Theodor Reussem, jenž měl být původně založený na svobodném zednářství [21] mezi jeho slavné velmistry patřil Aleister Crowley (jenž nemálo změnil filozofii a směřování řádu).[21] Nejdůležitější knihou pro členy řádu je Liber AL vel Legis (The Book of the Law) od jejich velmistra Aleistera Crowleyho. Členové řádu se praktikováním jak běžných tak i méně běžných sexuálních praktik, užíváním drog a magií dostávali blíže k Satanovi. V řádu existuje církevní hierarchie a v poněkud pozměněné podobě funguje dodnes, v současné době má okolo 3000 členů v 58 zemích (polovina z nich žije v USA).[22] Řád se také věnuje tantrickým naukám a thelémské magii.O.T.O bývá považováno některými křesťanskými církvemi za satanistické, avšak ve skutečnosti nezahrnuje uctívání Satana a ani žádné bližší spojení se satanismem. Důvodem proč často bývají filosofie vycházející z filosofie Thelemy považovány za satanistické a nebo černomagické je nesprávné pochopení její filosofie a nepřátelské postoje, jež Aleister Crowley zaujímal vůči křesťanství.

[editovat]Séthův chrám Michaela Aquina

Séthův chrám je satanistický kult utvořený roku 1975 Michaelem Aquinem a některými bývalými členy Church of Satan.[23] Za hlavní pilíř chrámového učení bylo kromě odmítání krvavých obětí prohlášeno přijetí Sétha neboli Satana jako doslovné osoby. Aquino prohlašoval, že anděl Aiwass, který se zjevil Crowleyovi v roce 1904 v Káhiře, byl ve skutečnosti bůh smrti Séth. Ten prý obdaroval člověka inteligencí a umožnil mu stát se bytostí podobnou Bohu. Aby toho dosáhl, musí se ovšem člověk nejdříve zbavit „spánku“, který je jeho normálním funkčním stavem, a dosáhnout „sebeuvědomění“ pomocí procesu zvaného xepering. Ten pozůstává z četby, přijímání vědomostí a provádění rituálů.[2]

[editovat]Časté symboly satanismu


Bafomet - jeden ze symbolů satanismu
Příznivci satanismu používají různé symboly, sloužící k mnoha rozličnými účelům,především k vyjádření určitých archeotypů a negaci křesťanství[24].Symboly vycházejí z křesťanské a pohanské symboliky[25].Část z nich převzala metalová komunita a nosí ji příznivci metalu či příslušníci gotického hnutí. Některé symboly se využívají k rituálním účelům a část z nich slouží jen jako metafora vzdoru. Nejčastějšími jsou bafomet (obrácený pentagram s hlavou kozla),samotný pentagram, číslo 666 a Petrův Kříž (obrácený kříž).

[editovat]Bafomet

Mezi symboly, často spojované s satanismem patří například bafomet (kozel se symbolem pentagramu na čele), případně. tzv. bafometova pečeť- obrácený pentagram s bafometuvou hlavou a symboly satanismu. Toto slovo vzniklo pravděpodobně zkomolením jména islámského proroka Mohameda.[26] Také to mohla být dvě řecká slova spojená dohromady, a pak by to znamenalo „rozplynutí se v moudrosti“. Údajně jej uctívali templáři a to posloužilo jako záminka pro jejich brutální vyvraždění.[26] V 19. století začali pentagram využívat okultisté jako Aleister Crowley nebo Eliphas Levia později se stal součástí satanistické symboliky a po nástupu black metalu i součástí metalové módy.

[editovat]Číslo šelmy

Číslo 666 se poprvé objevuje ve Zjevení Janově[27][28],kde označuje Antikrista: „A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.“ Tato část bible dala příležitost k vzniku nespočtu konspiračních teoriích spojených s tímto číslem, číslem 666 označoval například Martin Luthertehdejšího papeže.[29]

[editovat]Obrácený kříž

Jako satanistický symbol je také používán obrácený kříž, který vypadá úplně stejně jako katolický Petrův kříž, (což je to zároveň jeden z nejstarších křesťanských symbolů, symbolizující mj. papežský úřad), ten vznikl aby připomínal Petrovu pokoru, kdy se nechal ukřižovat hlavou dolů, jelikož si myslel že není hoden zemřít stejným způsobem, jako Kristus.[30]Symbol používaný satanisty vypadá stejně jako Petrův kříž ale nejedná se o žádnou narážku či návaznost na něj, v případě satanismu, kříž symbolizuje čtyři živly, čtyři světové strany, odmítnutí všech křesťanských hodnot (nikoli převrácení celého křesťanství).[31][32]

[editovat]Pentagram

Jako pentagram se označuje pěticípá hvězda nakreslená pěti přímými tahy. Je prastarým magickým znamením. Slovo pentagram pochází z řeckého slova πεντάγραμμον (pentagrammon), znamenajícího přibližně pět přímek. Pentagram může symbolizovat mnoho věcí. Ať už čtyři živly a éter, fáze života (zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt) či planetu Venuši. Někteří křesťané ho používají jako symbol Ježíše Krista.[33][34]

[editovat]Satanismus v kultuře

[editovat]Hudba


Dimmu Borgir - black metalová skupina, inspirovaná satanistickou filozofií
Nejvíce ovlivňuje satanismus metalovou hudbu[35], obzvláště její „tvrdší“ a „temnější“ odnože, jako black metal, death metal nebo grindcore. Ke kapelám, které se prezentují či prezentovaly jako satanistické, patří např. Venom, Slayer,Possessed, King Diamond, Morbid Angel, Deicide, Cradle of Filth nebo Root[36]. Satanistická témata se objevují i v textech heavymetalových skupin, jako jsou Iron Maiden (The Number of the Beast ze stejnojmenného alba).  Z křestanských kruhů a od hudebních laiků přicházejí kvůli satanistickým textům a symbolům útoky na heavy metal jako na „kolébku zla“[37]. Podle některých se však jedná jen o neškodnou uměleckou masku[37], resp. marketingovou strategii či snahu o zviditelnění se[38]. Stejná obvinění byla v 60. letech vynášena nad obyčejným rock'n'rollem nebo rockem[37].

[editovat]
Literatura

Satanistické motivy lze nalézt i v literatuře, například v dílech Johna Miltona (v epické básni Ztracený ráj líčí vzpouru padlého anděla)[39], George Gordona Byrona[40], Markýze de Sade (ve svých dílech řešil otázku cudnosti a sexuální orgie, ale přestože vystupoval otevřeně proti náboženství, k satanismu se nikdy nepřihlásil), Heinricha Heineho[41] nebo Charlese Baudelaira (ve sbírce Květy zlapublikoval báseň Litanie k Satanu). Z českých autorů se k satanismu hlásil Stanislav Kostka Neumann, k jehož nejslavnějším dílům patří básnická sbírka Satanova sláva mezi námi.
  • voodoo
  • Vúdú se také udrželo v haitské diaspoře. V Dominikánské republice a na Kubě tak vzniklo Vodu Dominicano a Vodu Cubano tvořící synkrezi vúdú, santérie a spiritismu. Rozšířilo se také do amerických měst, kde také vznikla specifická varianta Louisaina Voodoo.
  • Historie
  • Historie vúdú začala rokem 1697, kdy Španělé postoupili západní Hispaniolu Francii a ti do své nové kolonie začali dovážet černé otroky z Afriky. Kruté zacházení s otroky vedlo k častým vzpourám a útěkům, uprchlíci nacházeli útočiště v horách a vytvářeli komunitu Maroonů. V ní se zachovávaly původní africké tradice i víra. Začala být společně uctívána božstva různých afrických kmenů, například kmenů Fon a Ewe z Dahomeje (dnešního Beninu) nebo Jorubů z dnešní Nigérie. V této víře se objevily i prvky náboženství přeživších Indiánů, měly vliv například na obrazce vévé a představu oplzlých duchů mrtvých Ghede.[2] Svůj vliv měl samozřejmě i římský katolicismus, protože podle Code Noir měli otrokáři povinnost křtít své otroky. Přestože otroci byli v křesťanské víře vyučováni minimálně, velký dojem v nich vyvolala katolická ikonografie, a tak vyznavači vúdú převzali svaté jako symboly svých lwa, třeba sv. Patrik s hadem se stal symbolem Damballaha a Mater Dolorosa symbolem Ezili Fredy.[3] Někteří svatí byli sami považováni za mocné přímluvce a stali se prakticky pro vúdúisty lwa. Posledním vlivem bylo svobodné zednářství, jehož iniciační obřady nahradily tradici tajných společností v původní africké společnosti.
  • Houngan François Mackandal na haitské minci
  • Kolonisté se snažili toto náboženství potlačovat, zakazovali svým otrokům účastnit se tanců a houngani a mamby (kněží a kněžky) byli krutě popravováni. Houngan François Mackandal vedl v letech 1751 až 1758 rozsáhlou vzpouru a 14. srpna 1791 ho následoval houngan Dutty Boukman. Na tyto vzpoury navázal historicky nejvýznamnější obřad vúdú na Haiti, kterým byl Bwa Kayiman v srpnu 1791. Při rituálu byl Ezili Dantor obětován vepř, poté lwa posedla kněžku a všichni přítomní přísahali, že budou bojovat za svobodu. Tak začala haitská válka o nezávislost kterou dovedl do konce Jean-Jacques Dessalines (podle většiny pramenů také houngan).[4]Po nástupu k moci však vydal dekrety vúdú zakazující.
  • V době americké intervence na Haiti (od roku 1915) se objevily první stereotypy okolo vúdú, jako kanibalismus, chodící mrtvoly aorgie za zvuků bubnů.[5] Proti tomuto náboženství se silně postavila jak katolická církev, tak protestantští misionáři. V té době se však také o vúdú začali zajímat vědci, například antropolog Melville J. Herskovits ve svém díle The Myth of the Negro Past (Mýtus o černošské minulosti, 1941) které dokazovalo, že haitské náboženství si zachovává původní africké vlivy, nebo Tell My Horse: Voodoo and Life in Haiti and Jamaica (Řekni mému koni: Voodoo a život na Haiti a Jamajce, 1937) folkloristky Zory Hurston. Zapadly ovšem mezi senzachtivými publikacemi a horrory. Pod vlivem amerických okupantů, kteří nerozlišovali mezi mulaty a černochy, se k haitským kořenům, včetně vúdú, začala obracet i místní mulatská elita. Na toto obrození měl vliv především François Duvalier, budoucí prezident Haiti, a jeho kolektiv umělců a intelektuálů Les Griots. I po svém nástupu k moci se Duvalier otevřeně hlásil k vúdú a jeho soukromá milice používala symboly tohoto náboženství.
  • V 90. letech s nástupem prezidenta Aristida, který při své inauguraci přivítal přední houngany a mamby, začala oficiální moc nahlížet na vúdú pozitivně. Vzhledem k tomu že náboženská tradice Haiti láká do země mnoho turistů, je pravděpodobné, že tomu tak zůstane i nadále.[6]
  • Bondye a lwa
  • Vúdúistická svatyně v New Orleansu
  • Vúdú uznává jediného boha, kterého nazývá Bondye (z francouzského Bon Dieu „Dobrý Bůh“). Lwa, anděly a svaté považuje za jeho služebníky. Bondye stvořil svět, ale pak své dílo předal do rukou svých sluhů a je nyní vzdálený a nedosažitelný. Ačkoliv tento koncept bývá někdy označován za křesťanský tak odpovídá mnohým africkým náboženstvím z kterých vúdú vzešlo. Proto afričtí otroci snadno chápali úlohu svatých jako přímluvců u Boha v římském katolicismu. Většina vyznavačů vúdú se proto pokládá za katolíky.
  • Ústředním bodem vúdú jsou pak duchové zvaní lwa. Nejsou pokládáni za bohy, ale služebníky Boha, vyznavači vúdú jim slouží a na oplátku očekávají že oni budou sloužit jim. Lwa se dělí na několik rodin, kterých je pravděpodobně 21, mezi které patří především mírní lwa Rada, lwa Naga, prudcí lwa Petwo a duchové mrtvých zvaní lwa Ghede.
  • Každý vyznavač vúdú má každý své duchy, z nichž jeden je každému jedinci nejbližší (tzv. met tet). Každý však může vyznávat i mnoho ostatních duchů a ani met tet nemusí být jeho hlavním duchem. Lwa však nelze vzývat libovolně, ale na základě povahy či osudu, jaké duchy vzývat lze zjistit při obřadu nebo ve snu. Jsou vzýváni také duchové pokrevních předků, někteří lwa jsou ostatně zbožštění lidé (například Agassou, někdejší král Dahomeje).
  • Kult
  • Většina vyznavačů není zasvěcena; zasvěcení není k službě lwa nezbytné. Zasvěcenci neboli kněží jsou zodpovědní za zachovávání rituálů a písní a udržování dobrých vztahů mezi duchy a lidskou společností. Je jim svěřena hlavní role při službě všem duchům v dané rodině. Kněžím se říká houngan, kněžkám mambo. Níže postavení jsou „hounsi“, zasvěcenci, kteří pomáhají kněžím při obřadech. Důležitou součástí kultu jsou také obrazce vévé a rituální chřestidla asson a cha-cha. Rituály se konají také ve svatyních zvaných peristyl.
  • Haitská rodinná bohoslužba začíná až několikadenní složitou přípravou, kdy se staví oltář, rituálně připravuje a vaří drůbež a jiná jídla. Obřad se zahajuje několik katolických modliteb a písní ve francouzštině; pokračuje litanií v kreolštině a některém africkém jazyce, jež se obrací ke všem evropským a africkým svatým a lwa, které domácnost uctívá; a poté následuje veršovaná modlitba ke všem hlavním duchům domu, zvaná priyé gine neboli africká modlitba. Po dalších úvodních písních přicházejí písně pro všechny jednotlivé duchy (první z nich je pozdravem duchovi bubnu zvanému hounto); začíná se rodinou Legba, pokračuje přes rodinu Rada a po přestávce začíná část bohoslužby věnovaná rodině Petwo, která končí písněmi pro rodinu Ghede. Při zpěvu písní přicházejí jednotliví lwa a navštěvují
  • Vúdúistická slavnost
  • shromáždění tak, že posedají jednotlivé přítomné a mluví a jednají jejich prostřednictvím. Každý lwa vyslechne pozdrav od přítomných zasvěcenců a předává výklady, rady a duchovní útěchu těm, kdo jej požádají o pomoc. Obřad trvá mnoho hodin až do rána dalšího dne.
  • V každém domě vyznavačů je vyhrazen jeden nebo více stolů předkům a lwa, na němž jsou obrázky a sošky, voňavky, jídlo a další věci, které mají ti kteří lwa rádi. Minimální vybavení představuje bílá svíce a sklenice vody, případně květiny. V den příslušného svatého či lwa se zapálí svíce, odříká modlitba Otčenáš a Zdrávas Maria a pozdrav Papa Legbovi. Ten otevře bránu ke konkrétnímu duchovi, se kterým se poté hovoří. S vlastními předky nemusí vyznavač hovořit prostřednictvím Papa Legby, protože jsou takzvaně „jeho krve“.
  • Mylné představy
  • Vúdú bývá často mylně považováno na základě různých pověr za temný kult a formu „černé magie“. V lidovém povědomí je s ním spojená především představa zombie a propichování panenek. Zombie pochází už z původních afrických náboženství a na Haiti se jedná o nevýznamnou součást magických představ, která ostatně souvisí s činností bokora, černokněžníka, ne kněze vúdú. Používání panenek se objevuje v magii celého světa a to především pro léčení na základě určování tlakových bodů jako v akupresuře. V haitském vúdú se nepoužívají, ačkoliv Lousiana Voodoo je užívá. Do obecného povědomí se spojení těchto praktik s náboženstvím vúdú dostalo nejspíše prostřednictvím horrorových filmů
Vévé vytvořené jako vlajka umělcem Georgem ValrisemVúdú


Vystavil smradlavý imbecil v 13:45

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)