Mýtická skupina, o které se spíše mluvilo, než aby ji někdo slyšel, nebo dokonce viděl. CD obsahuje průřez životem Žabího hlenu, obsahuje jak nahrávky ze soukromích seancí, tak z několika veřejných produkcí. Na vlastní uši tedy máte poprvé možnost slyšet na CD "Žabohlení" hudbu. Ta byla hlukovou symfonií různě strukturovaných a volně za sebe skládaných ploch recitování, křičení, řvaní, pískání, troubení, vrzání, lomození, mlácení a dalších zvukových komodit, které se o něco později staly základními elementy zahraniční i tuzemské industriální scény. Jednalo se o hudebníky i nehudebníky, kteří se dobrovolně rozhodli vystoupit z totalitní reality a vytvořit si svůj vlastní svět, v němž nejsou žádná omezení. Od začátku byl totiž Žabí hlen míněn jako nevážný hudební happening a zároveň zvukový experiment.CD obsahuje takřka 80ti minutový výběr ze všech etap existence skupiny (1978-1982), kratičký (němý) videodokument o vystoupení kapely o 7. Pražských jazzových dnech a obsažný booklet, vybavený řadou fotografií i vzpomínkami přímých aktérů (je tam přetištěn např. i pamflet „Nová vlna se starým obsahem“)
 | frýdecký špitál |
| country |
Kapela vznikla někdy kolem roku 1984. ve Frýdku-Místku pod názvem Dočasně Zduněné Růže. Kolem roku 85 se přejmenovávají na BRATROVA SVATBA podle básně F. Gellnera - Ožeň se bratříčku, ožeň se. Ve stejném roce probíhají první koncerty. Kapela hraje docela často na tehdejší podmínky a po celé republice, dokonce i na Rockfestu v roce1987. 10.10.1987 hrají v Brně kde je pořízen záznam vystoupení, který patnáct let koloval mezi punkery až se dostal i k nám. Do této doby fungovali v sestavě:
Sancho - kytara, zpěv
/V roce 2000 se dávají znovu dohromady v sestavě Sancho - kytara, zpěv / Harťas - bicí, vokály / Míca - basa, vokály / Pavel - sólová kytara, vokály a začínají hrát staré pecky a vymýšlejí i nové občas s nimi na koncertech vystupují i Tomajda a Harťas jr, (Myšlenková Křeč, Excitace).
V roce 2000 se dávají znovu dohromady v sestavě Sancho - kytara, zpěv / Harťas - bicí, vokály / Míca - basa, vokály / Pavel - sólová kytara, vokály a začínají hrát staré pecky a vymýšlejí i nové občas s nimi na koncertech vystupují i Tomajda a Harťas jr, (Myšlenková Křeč, Excitace).
Období: 1985 - 1989, 2000 - dodnes
V roce 2000 se dávají znovu dohromady v sestavě Sancho - kytara, zpěv / Harťas - bicí, vokály / Míca - basa, vokály / Pavel - sólová kytara, vokály a začínají hrát staré pecky a vymýšlejí i nové občas s nimi na koncertech vystupují i Tomajda a Harťas jr, (Myšlenková Křeč, Excitace).
(z pozn. J.Prokše) ..."Ve Frýdku Místku fungovalo trio BRATROVA SVATBA, která se dokonce objevila na Rockfestu 87. Měla by od ní existovat studiová nahrávka, jeden nepříliš kvalitní live záznam je na světě určitě. Ty studiovky jsou všechno z domácích podmínek. Live je z akce, která byla v hav Gem klubu v onom dubnu (1987 kde hráli MASOMLEJN spolu s BRATROVOU SVATBOU a myslím že IQ. Roztančila se tam nějaká ožralá paninka, která přišla zespodu z hospody, které se říkalo Řigola. Scházeli se tam horníci, otvíračka 6-24h, což za socialismu bylo nevídané..) Pamatuji si, že když jsme vykládali odpoledne věci z auta, z ubytovny-hotelového domu v zadním traktu, a těsně vedle Kripla z IQ:60, dopadl těžký hospodský popelník. Brigoši byli ožralí a pařili už od předešlého dne. Volalo se na policii, ale nic se nedělo, policie to položila. Pikantní na tom bylo to, že se jednalo tuším o 16. duben, den policie nebo co"...
Styl: punkObdobí: 1985 - 1989, 2000 - dodnes
Frýdek-Místek
"Byl tam prach a pavouci. Ti nebyli dost punkoví podle našich měřítek, a tak jsme je hned první den přestříkali červeným sprejem." - David Shorf).Na konci roku 1987 vznikla v Ostravě snad pod vlivem poslechu Sex Pistols a Dead Kennedy´s punková skupina, která se pojmenovala Knedlík vzor 58, přičemž její koncepce byla jasná od začátku - chtěla se věnovat humornému recesistickému punku. V původní sestavě Filip Čeporan (ds, voc), Libor "Smejčí" Smejkal (g, voc), David "Šorf" Shorf (bg, voc), Vratislav "Trap" Narovec (g, voc) pak své poslání zcela do důsledků naplnila. Její členové nebyli žádnými hudebními nováčky - neustále rotovali v různých místních formacích různého zaměření. Čeporan figuroval v partě zvané Quak a později s Trapem ještě v Úspěchu a Večírku, Smejčí hrál v bandu Matyáš Gali, známém z vystoupení na pražském Rockfestu, a D. Shorf basoval v pop rockových formacích Petarda a Katka a její pistolníci. Přesto všechno jejich instrumentální schopnosti rozhodně nepatřily k těm nejlepším.Začátky "knedlíku" byly celkem krušné. Mezi neustálým chlastáním po knajpách se scházeli jeho členové k občasným zkouškám ve sklepě místní koksovny ("Byl tam prach a pavouci. Ti nebyli dost punkoví podle našich měřítek, a tak jsme je hned první den přestříkali červeným sprejem." - David Shorf).
V roce 1989 vznikl dvacetiminutový videofilm "Maybe…?", ve kterém kapela různě trdluje v ostravských exteriérech, přičemž základní rekvizitou je v něm rum. Na konci téhož roku došlo ke změně na postu baskytary - D. Shorfa, který začal hrát s Petardou, nahradil sice hodně nervní ale instrumentálně velmi schopný Miroslav "Čilka" Hudeček. Ve stejné době odešel také druhý kytarista "Trap" Narovec.Do devadesátých let vstoupily Buřinky ll s velkým rachotem a množstvím odehraných bláznivých koncertů (např. ve Valmezu hořelo pódium), natočily i demo "Mrtvot", se kterým jim pomáhali i členové skupiny Buty R. Pastrňák a R. Kroczek Jr., ale aktivity většiny členů v soukromém podnikání postupně skupinu neutralizovaly, až se v roce 1995 rozešla.
Buřinky Ii - Mrtví LidiTeď vám zahraje ještě něco odpornějšího než byly Mrtví lidi -tuto píseň nám věnoval náš hh starý, pankový, hluchý kamarádBedřich Smetana tetřev, hlušec, slepec VLTAVA.
Kamarád si ještě svleče kamizolku....
Ná ná ná ná ná ná
Ná ná ná ná ná na ná
zaspívejte si náma !
Ná ná ná ná ná ná ooonáNá ná ná ná ná nánanáNá ná ná ná ná ná Fuck Off ! ná ná ná náNá ná ná ná ná ná ná ná ná ná náNá ná ná ná ná ná ná náná ná ná ná ná ná ná náNá ná ná ná ná ná ná ná ná ná náNá ná ná ná ná ná
Jóo
Jóo
Jóo
Jóo
Hejó ná náVjejou Vhau hejou Ná Ná Ná vejóóó héééBlit Ujej Ná ná náNá ná ná ná ná náHó nom heno jej éééééééééééééHééHóóóóóóóóójo jo jo )hejóooo héétatata
Premiéru si kapela odbyla jakožto předskokan Masomlejnu a HNF v ostravském klubu Žalák až v prosinci 1988 (shodou okolností se jednalo o derniéru jihlavských punkerů). Tehdy těsně před koncertem došlo i k přejmenování souboru na Buřinky ll, což byla zjevná provokace, neboť tento název jasně narážel na ze stejného města pocházející dětský dechový ansámbl Buřinky Petra Dudeška. Vzápětí po vystoupení byl do kapely přijat „hlavní“ zpěvák Rosťa Petřík (ex-Růžové kbelíky, Úspěch), který se jako frontman představil už na druhém koncertě „buřinek“ v Dolní Lhotě (jaro 1989, společně s MCH Bandem). Formace pak hrála hlavně v Ostravě a okolí – např. v klubech Rockhill, C5, znovu v Žaláku na akci zvané „Pogo“. Občas si na hostování pozvala smyčcovou sekci ve složení Dalibor „Šíp“ Pyš (Betula Pendula), Nikos Engonidis, Andrei Toader (oba Buty), což ve spojení s řízným punkem vyznělo hodně komicky.
Hudebně se tedy jednalo o jakýsi mix punku a pub rocku s opravdu ulítlými texty, které psal hlavně Petřík, v menší míře Smejčí, Čeporan i Shorf (známý je např. slogan z písně „Děda“ – Na zahradě u dědy / leží mrtvý Kennedy).
V roce 1989 vznikl dvacetiminutový videofilm „Maybe…?“, ve kterém kapela různě trdluje v ostravských exteriérech, přičemž základní rekvizitou je v něm rum. Na konci téhož roku došlo ke změně na postu baskytary – D. Shorfa, který začal hrát s Petardou, nahradil sice hodně nervní ale instrumentálně velmi schopný Miroslav „Čilka“ Hudeček. Ve stejné době odešel také druhý kytarista „Trap“ Narovec.
Do devadesátých let vstoupily Buřinky ll s velkým rachotem a množstvím odehraných bláznivých koncertů (např. ve Valmezu hořelo pódium), natočily i demo „Mrtvot“, se kterým jim pomáhali i členové skupiny Buty R. Pastrňák a R. Kroczek Jr., ale aktivity většiny členů v soukromém podnikání postupně skupinu neutralizovaly, až se v roce 1995 rozešla.
Kapela se znovu dala dohromady a už koncem roku 2004 mělo vyjít CD "Troška humoru uškodí", ale kvůli problémům s vydavatelem CD zatím není na světě. Nyní tedy kapela odehrává koncerty na které můžete samozřejmě zajít.
Kapela Do řady! vznikla v roce 1987 na základě odkazu bojových tradic punk-rockové kapely V3S (Vojenský třínápravový speciál), která působila v Kapelu V3S založil Petr Rajtora (voc., autor hudby a textů) s kytaristou Vladimírem Volmanem.
Kapela V3S si prošla nelehkým průkopnickým údobím českého punk-rocku,
kdy se jako ostatní kapely tohoto žánru potýkala s útoky ozbrojených a ba i
neozbrojených složek, hájících tehdejší jediné a trvalé hodnoty české kultury.
Souboj nakonec skončil remízou, protože kapela V3S se v roce 1987 rozpadla.
Právě v roce 1987 zakládá kytarista Vladimír Volman spolu s bubeníkem Janem Kyselkou, zpěvákem Jakubem Znamenáčkem, baskytaristou Petrem "Sidem" Hoškem a textařem Františkem "Egonem" Müllerem kapelu Do řady!
Hudebně byla kapela v tomto období řazena mezi "Skunx" což byl takový hybrid
mezi punk-rockem a stylem podobným tehdejšímu street-punku, vnímavější hudební
kritik ovšem je i s odstupem času schopen rozeznat inspiraci nezaměnitelným
zvukem motoru vojenského třínápravového speciálu jedoucího na mazut.
Nejznámější období kapely se datuje ke konci minulého tisíciletí, v tomto
období vystupuje kapela v roce 1988 na velkém festivalu v polské Jaročině (
V.Volman zde již měl natrénovaný ilegální přechod státní hranice a drzé
vniknutí na scénu ještě z doby V3S) a na festivalu v Praze na Žofíně-kde hrála
tehdejší kompletní punková scéna (12/89). Nahrávky Do řady! byly v tomto
období vybrány na sample "Punk and Oi" a "Akce Punk", poté následuje oficiální
turné STAGE DIVING 89 společně s italským The Crime Gang Bang.
V roce 90 dochází k zásadním personálním změnám, kdy přichází baskytarista
Milan Vlček a zpěvák Pavel Vimr, který se ovšem musí oholit (v té době
ortodoxní tremp) a nastupuje do té doby nejznámější sestavy Do řady!, která už
s bubeníkem "Frankensteinem" Štěpánem nahrává desku Join the Army?! V roce 94
nahrává ještě kapela CD "Amnestie", ale pak nastává údobípersonálních
změn-hlavně výčet jmen bubeníků, kteří se v kapele Do řady! na tomto místě
vystřídali, by zabral většinu této webové stránky a stejně by to nikdo nečetl.
V roce 2001 vstupuje kapela do nové epochy nahráním CD "Vojenský3-nápravový
speciál", při němž dochází k historickému opětovnému setkání V. Volmana a P.
Rajtory, (zlé jazyky tvrdí, že se tak stalo při pravidelných kontrolách obou
výše jmenovaných na geriatrické klinice, ale pro toto tvrzení chybí jakýkoli
důkaz). Zde by jistě každý spisovatel podlehl emočnímu přetlaku a ukončil by
příběh zaslouženým happy endem, ne tak kapela Do řady!
- 2002Vojenský 3-nápravový speciál
- 1995Amnestie
- 1991Join the army!?
1988Demo
Kapela se zformovala koncem roku 1987 v Příbrami, kde většina jejích členů pracovala ve firmě Zetor. Původní sestava byla Kyseláč, Vilda, Bakča a Berger. Kapela poprvé koncertovala v létě roku 1988 v příbramské hospodě U Podařilů a tou dobou také vyšlo její první CD pojmenované se Obyčejní poserové jako parodie na album Obyčejní hrdinové kapely HNF. Ze zakládající sestavy zůstal v kapele dodnes pouze Bakča, ostatní členové odešli po nahrání „poserů“ a Kyseláč po albu 0001.
Skupina E!E hraje punk-rock či rock'n'roll. Texty kapely reagují převážně na aktuální dění (např. Skins, Lochotín atd.). V repertoáru kapely se objevují také cover verze například písně Chodím po Broadwayi (Číro), Král a Klaun od Karla Kryla (O Králi) či písně Should I Stay Or Should I Go od kapely The Clash (Kleš).
Cover verze jsou vždy opatřeny českým textem. Mezi největší hity kapely patří písně Poslouchej, Pogo, Humusák, Kufříček, Hovno a Nasraná.
Skupina E!E hraje punk-rock či rock'n'roll. Texty kapely reagují převážně na aktuální dění (např. Skins, Lochotín atd.). V repertoáru kapely se objevují také cover verze například písně Chodím po Broadwayi (Číro), Král a Klaun od Karla Kryla (O Králi) či písně Should I Stay Or Should I Go od kapely The Clash (Kleš).
Cover verze jsou vždy opatřeny českým textem. Mezi největší hity kapely patří písně Poslouchej, Pogo, Humusák, Kufříček, Hovno a Nasraná.
Diskografie
- Obyčejní poserové (1988)
- 0001 (1992)
- Poslouchej (1993)
- Mrtvák (1995)
- Mrtvák (1995) - DVD se záznamem konceru Pod Lampou nahraného na CD Mrtvák
- Deska (1996)
- Děláme co můžeme (1998)
- Dvacet pe!ecek (2000)
- Rock Kafe (2003)
- Gambrinus Tour (2005) - 2 DVD dokument z Gambrinus tour 2005
- Lepší už to nebude (2006)
- Praha Vagon Live (2008) - DVD se záznamem konceru v klubu Vagon v Praze 13.2.2008
- FURT ŽIVJE!E (2010) - DVD se záznamem živého vystoupení na Rockfestu v Březnici v září 2010
HNF (zkratka slov Hrdinové nové fronty) byla legendární česká punková kapela. Kapela vznikla v roce 1985 v Jihlavě ve složení Petr a Pavel Štěpánovi a Leoš Kostelecký. HNF za sebou zanechali pět demokazet a nahrávky z koncertů a jednu oficiální nahrávku „Válečný území“, kterou vydalo pochopitelně až po společenské změně v roce 1991 vydavatelství Monitor v době, kdy skupina už neexistovala a která je sestavena jako výběr z demosnímků „Válka“, „Obyčejní hrdinové“ a „Dům na demolici“.
[editovat]Členové
- Petr Štěpán-"Biafra" – zpěv, kytara
- Leoš Kostelecký – baskytara, zpěv
- Pavel Štěpán – bicí
[editovat]Tvorba
Tvorba HNF vychází ze společenských poměrů komunistického Československa v půli osmdesátých let 20. století. Texty Petra Štěpána jsou výrazně antimilitaristické, plné sociálních problémů a hlavně nesené v obecné rovině jakési filozofické intuice, takže neztrácejí platnost podnes. V některých písních lze nalézt sklony k hnutí skinheads – písně „Dohola oi oi aneb Skinheadský punk“ nebo přezdívka Pavla Štěpána „Naci“ a jsou odrazem doby, kdy u jednoho stolu seděli punkeři i skinheadi.Skupina také v některých písních oslavovala nabubřele vlastní hnutí („Pochod hrdinů“, „Punk a pogo“, „Punkrockoví válečníci“, „Heavy metal je hnusnej“, "Punkrocková generace" aj.) a jež patří ke slabší stránce tvorby HNF.První koncertní pořad (a stejnojmenná demokazeta) „Válka“ zahrnoval rané období HNF v letech 1985–1986. Senzací se stala píseň s apelem „Do boje!“ a hlavně největší hit skupiny vůbec s esencí postoje HNF – píseň „Svět se posral“. Z raného období ještě stojí za zmínku písně „Hyperaktivní děti“ a „Tanky“. Ostatní písně jsou sice řemeslně zdatné, ale je u nich patrná určitá myšlenková nevyzrálost. V roce 1987 představili HNF na Rockfestu v Praze nový pořad „Obyčejní hrdinové“, který lze považovat za vrchol HNF. Našlapaná hudba (HNF hráli jen v trojčlence basa, bicí, kytara, Petr Štěpán stíhal hrát doprovodnou i sólovou kytaru a ještě zpívat a též bubeník a baskytarista byli na hráčské úrovni, do té doby u punkové skupiny naprosto nevídané), perfektní aranžmá, zpěv jak motorová pila a vyzrálé texty. Dodnes odolaly zubu času písně: „Bombardéry“, „Obyčejní hrdinové“, „Nepřítel“, „Smrti rituál“, „Loutka“, „Smrt je vítěz“, „Zlo“, "Můj národ", „Skinheadská noc“ a píseň „Hororový věk“.
V roce 1988 přichází HNF s novým pořadem „Dům na demolici“, ale i když písně mají stále potřebnou šťávu, je zde patrna krize skupiny. Hudebně i textově se nápady opakují, z demokazety je patrná bezradnost a přešlapování na místě, za zmínku stojí pouze písně "Mašina války", "Bída", „Operace“ a titulní „Dům na demolici“. Východiskem z krize snad měl být studiový projekt ze srpna 1988 „Nová drákulománia“, obohacující styl kapely o hru na klávesy a spojující ne příliš šťastně punk s tzv. gothic rockem. HNF jsou opět nejsilnější ve svých válečně-apokalyptických vizích „Morion, bůh války“ a „Obřad za mrtvé“ – patrně nejlepší píseň Petra Štěpána vůbec, jež je zdařilým epilogem za tvorbou HNF. Za zmínku ještě stojí fakt, že Petr Štěpán je autorem veškeré hudby a textů písní HNF, kapela je podepsána společně pod aranžmá písní, což je ojedinělé i v kontextu dějin celé populární hudby. Snad také proto je tvorba HNF dodnes živou legendou.
[editovat]Diskografie
- Válka (demo, 1986, 19 písní)
- Obyčejní hrdinové (demo, 1987, 17 písní)
- Hororový věk (demo, 1987, 4 písně)
- Dům na demolici (demo, 1988, 13 písní)
- Nová drákulománia (demo, 1988, reedice 1995 MC firma Heretic Records, 10 písní)
- Válečný území (1991, Monitor, dema - výběr, 13 písní)
[editovat]Zánik
Hrdinové nové fronty ukončili svou činnost koncem roku 1988 z důvodu uměleckého vyčerpání punkového hudebního rámce, následně dochází k založení nové skupiny XIII. století ve stylu gotického rocku. Pravdou ale zůstává,že kvalit HNF skupina XIII. století nikdy nedosáhla.
[editovat]2008
V roce 2008, k 20. letému výročí ukončení činnosti kapely, vydává firma Monitor - Emi poprvé na CD ve dvou kompletech téměř všechny písně ze všech pěti studiových demokazet HNF. 3CD komplet "Na barikádách z popelnic 1985 - 1988" obsahuje výběr ( ovšem ne zcela prost cenzurního zásahu ) z prvních tří demokazet: "Válka" 1986, "Obyčejní hrdinové" 1987 , "Dům na demolici" 1988 a CD komplet "Nová drákulománia a Hororový věk" obsahuje bez jednoho titulu ( píseň "Epilog" ) kompletní demokazety "Nová drákulománia" 1988 a "Hororový věk" 1987.
kritická situace
Sestava se dává dohromady v roce 1988 v létě začínají jako E.I.K. podle předmětu Ekonomické informace a kontrola, ale skupina říká: Epileptický idioti a kurvy. V březnu 1988 na fesťáku vystoupí už jako K.S. V září 1988 nahráno demo Zejtra je nám dvacet.
Po listopadovém koncertu přichází půl roční pauza, kvůli osobním problémům. Už v červnu 1989 se K.S. vrací. Přichází řada koncertů, pak vydáno druhé demo. Jejich koncerty v roce 1989 nejsou moc úspěšné. V roce 1991 se kapela stává HC skupinou. V roce 1992 se nahrává nová deska, která vyšla až v srpnu 1993 s názvem Kritická situace v roce 93. A o několik let později vyšel singl Forgiveness. 23.prosince 1996 odehrají svůj poslední koncert.
Po listopadovém koncertu přichází půl roční pauza, kvůli osobním problémům. Už v červnu 1989 se K.S. vrací. Přichází řada koncertů, pak vydáno druhé demo. Jejich koncerty v roce 1989 nejsou moc úspěšné. V roce 1991 se kapela stává HC skupinou. V roce 1992 se nahrává nová deska, která vyšla až v srpnu 1993 s názvem Kritická situace v roce 93. A o několik let později vyšel singl Forgiveness. 23.prosince 1996 odehrají svůj poslední koncert.
- 1996Forgiveness
- 1993Kritická Situace
- 1989Stále na útěku
- 1988Zejtra je nám 20
Michael's Uncle
Kapela vznikla v r. 1987 ve složení ( Amrit Sen – zpěv , Petr Stanko – kytara , zpěv , Jarda Stuchlý – bicí a Ivan Klein – basa , Karel Jančák – kytara ) . V tomto složení natočila svůj první živý koncert vydaný ovšem až v 90 letech . Po odchodu kytaristy Jančáka a baskytaristy Kleina začali v kapele účinkovat Petr Hošek ( baskytara ) a Jan Johny Jukl ( kytara ) v tomto složení vznikla i první „studiová nahrávka“ později vydaná pod názvem „ Svině „ . Nahrávka byla pořízena živě smíchaná na mixážním pultu a nahraná na páskový magnetefon .
Po revoluci v r. 1990 vydává kapela konečně své první regulérní album „The End of Dark Psychedelia“ . Při natáčení pomáhal např. i David Koller a na basu hraje opět Ivan Klein a kapela hraje v kvartetu bez Johnyho Jukla. V té době skupina hodně koncertuje a to i v zahraničí a objede skoro celou západní Evropu . Bohužel se projevují problémy s drogami a skupina se rozpadá . Někdy kolem roku 1992 se opět dává dohromady , tentokrát ovšem jen jako trio , kdy zpěv přebírá kytarista Petr Stanko a bubeník Jarda Stuchlý. Po asi ročním hraní přichází nabídka na natočení desky od brněnských Indies a na podzim r. 1993 nahrávají v Ostravském studiu Citrón své asi zatím nejlepší album „Ale my stále hledáme štěstí , ale nikdo z nás ještě není mrtev“. Jako zvukař se zde objevuje angličan Alex Limburg.
Poté co se písně z alba umisťují na předním místě nezávislých hitparád a kapela ještě koncertuje dochází opět k rozpadu a skupina neexistuje dalších deset let .
K obnovení činnosti dojde až v roce 2004 nejprve opět ve triu , ale postupně přichází i zpěvák Amrit Sen a v tomto složení přichází na řadu i další CD , tentokrát záznam z vystoupení k příležitosti 20 let v pražském klubu Futurum . Kapela poté koncertuje a připravuje materiál na nové album . K jeho natáčení dojde na přelomu roku 2009 a 2010.
Biografie :
Live 87 - Black Point Records 2004
Svině ( 1988 ) Black Point Records 2004
The End of Dark Psychedelia RAT Records 1991
Ale my stále hledáme štěstí , ale nikdo z nás ještě není mrtev
Indies Records 1993
Futurum Groundlive Black Point Records 2007
Return of Dark Psychedelia Indies Records 2010
Po revoluci v r. 1990 vydává kapela konečně své první regulérní album „The End of Dark Psychedelia“ . Při natáčení pomáhal např. i David Koller a na basu hraje opět Ivan Klein a kapela hraje v kvartetu bez Johnyho Jukla. V té době skupina hodně koncertuje a to i v zahraničí a objede skoro celou západní Evropu . Bohužel se projevují problémy s drogami a skupina se rozpadá . Někdy kolem roku 1992 se opět dává dohromady , tentokrát ovšem jen jako trio , kdy zpěv přebírá kytarista Petr Stanko a bubeník Jarda Stuchlý. Po asi ročním hraní přichází nabídka na natočení desky od brněnských Indies a na podzim r. 1993 nahrávají v Ostravském studiu Citrón své asi zatím nejlepší album „Ale my stále hledáme štěstí , ale nikdo z nás ještě není mrtev“. Jako zvukař se zde objevuje angličan Alex Limburg.
Poté co se písně z alba umisťují na předním místě nezávislých hitparád a kapela ještě koncertuje dochází opět k rozpadu a skupina neexistuje dalších deset let .
K obnovení činnosti dojde až v roce 2004 nejprve opět ve triu , ale postupně přichází i zpěvák Amrit Sen a v tomto složení přichází na řadu i další CD , tentokrát záznam z vystoupení k příležitosti 20 let v pražském klubu Futurum . Kapela poté koncertuje a připravuje materiál na nové album . K jeho natáčení dojde na přelomu roku 2009 a 2010.
Biografie :
Live 87 - Black Point Records 2004
Svině ( 1988 ) Black Point Records 2004
The End of Dark Psychedelia RAT Records 1991
Ale my stále hledáme štěstí , ale nikdo z nás ještě není mrtev
Indies Records 1993
Futurum Groundlive Black Point Records 2007
Return of Dark Psychedelia Indies Records 2010
NAŠROT je česká rocková skupina hrající styl HC-crossover. Vznikla roku 1988 a dva roky vystupovala pouze na undergroundových akcích. Od roku 1990 už koncertuje oficiálně a taktéž vydává pravidelně alba. V roce 1991přešla na zpěv v angličtině. Je známa agresivními
a divokými koncerty.
Historie
Skupina Našrot vznikla v Československu ve městě Havlíčkův Brod v březnu 1988 jako pozůstatek tří lokálních undergroundových souborů - Maama, Gumovej Knedlík a Křečový žíly. Založili ji zpěvák a kytarista Petr „Hraboš“ Hrabalik, baskytarista Jiří „Martha“ Dvořák a bubeník Jouza Bárta.
[editovat]Osmdesátá léta
Inspirována hudbou Dead Kennedys a The Who skupina vytvářela velmi rychlé a krátké vypalovačky se sociální, kulturní a hospodskou tématikou. Její styl by bylo možné označit za hardcore, třebaže kapela samotná tvrdila, že hraje speciální odnož žánru: pub-core. Texty písní byly pochopitelně v češtině. Vymyslela si i svůj vlastní subkulturní status - "vagabundi", což mělo být jakési spojení undergroundů a punků. V letech 1988 a 1989 mohla skupina vystupovat pouze na neoficiálních,undergroundových koncertech. Hudba z tohoto období je shrnuta na prvním demosnímku „Totálně našrot“ (1989) a zaujmou zvláště skladby Našrot a Hodnej kluk.
[editovat]Devadesátá léta
Po sametové revoluci (listopad 1989) Našrot mohl koncertovat i oficiálně. Nové písně se nesly zhruba ve stejném duchu jako starší repertoár. Výběr z těchto skladeb pak sloužil jako základ k prvnímu oficiálnímu albu skupiny „Destructive Tour“ (1991). Je nazpíváno opět česky a celkový zvuk není příliš dobrý. Malými hity se staly písně Malá je naděje a Hnijící královna.
V letech 1991 a 1992 dochází v kapele k několika změnám. V hudbě se Našrot začíná přiklánět k různorodému stylu hardcore-crossover – některé svoje skladby zpomaluje a vkládá do nich prvky hard rocku, rapu a funku. Také jazyk písniček se mění na angličtinu. A konečně došlo i ke změně personální: v červenci 1992 přišel nový kytarista Tomáš „Ceemek“ Hájek. Hrabalik se tedy soustředil už jen na zpěv. Skupina v tomto období také několikrát zahrála v Rakousku (mj. Bulldog Rock Festival), Švýcarsku a Německu.
Od roku 1995 až do současnosti je skupina častým hostem známého Trutnovského festivalu. V roce 1996 byl Našrot jako jedna z nejlepších českých koncertních kapel, vybrán pro účast na JAM 96, prvním velkém mezinárodním festivalu, který se v České republice konal (dále např. Ministry, Iggy Pop, Bad Religion, Frank Black, Shane MacGowan, Dog Eat Dog, Chumbawamba, Echobelly atd.).
V polovině roku 1997 Našrot natočil další album „The Guide To The Wild Years“ (pro potíže s distributory se objevilo na trhu až na jaře příštího roku), na němž se opět vrací ke stylové různorodosti. I když znovu převažují tvrdé kytary, přibyly na něm bubínky, klávesy a dokonce se na něm objeví i tichá, pomalá skladba (sic!). Kritiky je vysoce hodnoceno, zajímavými skladbami jsou Rhythm Of The Jungle/Lost Generation, Us And Them, No Way In This Reality a metallicovský ploužákFlashbacks. Milovníky The Beatles určitě „nepotěší“ ulítlá cover-verze písničky Paperback Writer.
[editovat]Po roce 2000
Rok 2000 znamená pro Našrot vrcholné tvůrčí období, neboť natáčí svoji nejlepší desku „The Mirror & The Mask“. Ta je hudební koláží tvořenou tvrdým hardcore, klasickým hard rockem, independentním kytarovým rockem, funkem, acid jazzem s výrazným vlivem ethno a orientální hudby. Obsahuje excelentní skladby jako třeba Life Is Elsewhere, Snowing In The Desert, Going To Shamballah, Highway 2000, Arabian Magic Train, výborná je cover-verze skladby I´m Free od The Who.
V roce 2001 zazní dvě starší písně kapely ve krátkometrážním filmu Petra Zelenky „Powers“. V podobném duchu jako „the mirror…“ je natočeno i šesté album „Psychorama“ (2003). Je však textově i hudebně mnohem ponurejší a klávesy na něm hrají rovnocennou roli s kytarou. Obsahuje výborné skladby We´ll Never Die,It´s My Homework, Downtown, Looking Into Your Privacy a War Or Peace & Love. Zvláštní je i folk-rocková (!) cover-verze skladby Whole Lotta Love od Led Zeppelin.
Poté nahrávací aktivity skupiny Našrot na čas usnuly, pouze v roce 2005 se jedna její píseň Man In The Air objevila na soundtracku k filmu Petra Zelenky „Příběhy obyčejného šílenství“.
Na konci roku 2007 soubor natočil základy svého nového alba „Rag(e)time“, které bylo dokončeno v létě 2008. Hudebně je jakýmsi shrnutím, všeho toho, co se kdy fanouškům na kapele líbilo, je zde přítomen klasický rock, hardcore, punk, rap, folk-rock, to vše většinou s kritickými texty. Kvalitními songy jsou zde zejména skladby Bloody Oil, I Want To Take You Away From Here, Only Pain a Words Are Dead. Jako obligátní coververzi našroti zvolili píseň Sunday Morning od newyorských Velvet Underground.
V prosinci roku 2008 proběhl v Praze koncert „20 let Našrot“, který byl natočen kamerami a v dalším roce sestříhán do podoby dokumentu. DVD s názvem „Live In Praha“ vyšlo ale až v roce 2011 jako součást knihy Radka Diestlera „Totálně Našrot aneb Příběh naší nejlepší neperspektivní kapely“. Druhou přílohou knihy se pak stalo CD "Unplugged", obsahující předělané starší skladby souboru, přičemž se mezi nimi objevily i novinky, mj. song Night In Lhasa.
Skupina hraje v současné době v neměnné sestavě P. Hrabalik (voc, g), J. Dvořák (bg), J. Bárta (ds) a T. Hájek (lg) a stále koncertuje, zejména po České republice.
[editovat]Členové
- Petr Hrabalik „Hraboš“(zpěv, kytara)
- Tomáš „Ceemek“ Hájek (kytara)
- Jiří „Martha“ Dvořák (baskytara)
- Josef „Jouza“ Bárta (bicí)
[editovat]Diskografie - alba
- Destructive Tour (1991, CD, MC, LP Monitor 01-0020-2331)
- Brain Investigator (1993, CD, MC, Popron Music 54034-2)
- Cornered Animal (1995, CD, MC, Popron Music 54102-2)
- The Guide To The Wild Years (1997/8, CD, MC, Save 0003-2)
- The Mirror & The Mask (2000, CD, MC, Black Point 0120-2)
- Psychorama (2003, CD, Black Point 0149-2)
- Rag(e)time (2008, CD, Nasrot 001)
[editovat]Kompilace
- Našrot Unplugged (2011, CD, Nasrot 003)
[editovat]Dema
- Totálně našrot (1989, MC, Fuck rec.)
- Live In Prague (1991, MC, Fuck rec.)
- Promo demo (1995)
[editovat]Samplery
- Rebelie - Punk´n´Oi! (1990, CD, MC, LP Monitor 01 0001-1311)
- Black Point Sampler 2001 (2001, CD, Black Point Music BP 0132-2)
- Black Point Music 2002-2003 (2004, CD, Black Point Music BP 0150-2)
[editovat]Soundtracky
- Příběhy obyčejného šílenství (2005, CD, Sony Music, 519806 2)
[editovat]DVD
- Live In Praha (2011, DVD, Petrkov Nasrot 002)
[editovat]Knihy
- Radek Diestler: Totálně Našrot (2011, Petrkov)
[editovat]Složení
[editovat]Nynějši sestava
- Štěpán „Makeba“ Málek – zpěv, harmonika
- Jirka „Jyřýček“ Franc – bicí, zpěv
- Lukáš „Junior“ Havránek – baskytara, zpěv
- Pavel „Pafka“ Doležal – kytara zpěv
- Tomáš „Marvin“ Žampach – kytara
[editovat]Původní sestava (1988)
- Štěpán „Makeba“ Málek – zpěv, harmonika
- Pavel „Pafka“ Doležal – kytara zpěv
- Renata „Paragánka“ Pavlíčková - zpěv, klávesy
- Aleš Vostřez - baskytara
- Robert Molín - bicí
[editovat]Diskografie
Plexis (původně Plexis PM) je česká punková skupina vzniknuvší v roce 1984 а aktivně doposud hrající.
[Historie
Skupina vznikla v roce 1984 kolem mladého vyšehradského punkáče Petra „Sida“ Hoška. Premiéru měla v srpnu 1984 na malém festivalu v Českém Meziříčí, ještě jako Plexis PM (punk music). V této první sestavě odehráli Plexis několik úspěšných koncertů, například vyprodaný dvojkoncert na Chmelnici. V roce 1985 odešli baskytarista Marek Sibřina a kytarista Martin Bíňovec a Plexis nadále pokračovali jako trio, občas si s nimi zahrál na kytaru zpěvák Visacího zámkuJan Haubert. Odehráli několik dalších legendárních koncertů (Stará Lysá a Hudební parník Vltava – obě 1985), ale po koncertě na Opatově (1986) přichází rozpad.
Tato první sestava hrála neopunk a lá The Exploited s jednoduchými vtipnými texty. O skupině nebylo až do podzimu roku 1988 slyšet (Hošek mezitím spoluzaložil Do Řady! a hrál na baskytaru v Michael´s Uncle, Vitáček s Pavlem Brožem hráli ve Visacím zámku) [1] .
Tito noví Plexis už nehrají ve stylu The Exploited, můžeme vypozorovat vlivy street-rocku. V roce 1990 nahráli první album, které nese název Půlnoční rebel. Tam zní Plexis ještě punkově, ale další dvě alba, White Killer (1992) a III (1993) jsou už streetrocková. Obrat zpět k punku přichází v roce 1994, kdy Plexis předskakují legendárním Ramones v pražské Lucerně. Hošek si uvědomí, že to je ta hudba, kterou chce hrát. Proto skupinu rozpouští a hledá nové členy. Další album To (1998) nahrané v nové sestavě už zní zase punkově, stejně jako zatím poslední album – Už mi to kroutí nohy (2000).
Za komunismu měli Plexis stejně jako všechny punkové skupiny mnoho problému s StB, avšak sám Hošek je na oficiálních seznamech Ministerstva vnitra vedený jako agent StB s krycím jménem Sid. Hošek se k tomu odmítá vyjadřovat, proto mu také organizátor Trutnovského festivalu Martin Věchet zakázal na festivalu vystupovat.[2] V roce2009 Plexis oslaví 25 let své existence, během večera 6. listopadu vystoupí v pražském KC Vltavská kolegové z punkové scény jako SPS, NVÚ nebo E!E. Přímo s kapelou si poprvé od roku 1991 zahrál ve dvou písních bývalý bubeník PlexisAdolf Vitáček. V roce 2010 Plexis na letních festivalech začínají odtajňovat nové písně z připravovaného alba, které má vyjít na začátku léta 2011 pod názvem Vohul to!.
Tato první sestava hrála neopunk a lá The Exploited s jednoduchými vtipnými texty. O skupině nebylo až do podzimu roku 1988 slyšet (Hošek mezitím spoluzaložil Do Řady! a hrál na baskytaru v Michael´s Uncle, Vitáček s Pavlem Brožem hráli ve Visacím zámku) [1] .
Tito noví Plexis už nehrají ve stylu The Exploited, můžeme vypozorovat vlivy street-rocku. V roce 1990 nahráli první album, které nese název Půlnoční rebel. Tam zní Plexis ještě punkově, ale další dvě alba, White Killer (1992) a III (1993) jsou už streetrocková. Obrat zpět k punku přichází v roce 1994, kdy Plexis předskakují legendárním Ramones v pražské Lucerně. Hošek si uvědomí, že to je ta hudba, kterou chce hrát. Proto skupinu rozpouští a hledá nové členy. Další album To (1998) nahrané v nové sestavě už zní zase punkově, stejně jako zatím poslední album – Už mi to kroutí nohy (2000).
Za komunismu měli Plexis stejně jako všechny punkové skupiny mnoho problému s StB, avšak sám Hošek je na oficiálních seznamech Ministerstva vnitra vedený jako agent StB s krycím jménem Sid. Hošek se k tomu odmítá vyjadřovat, proto mu také organizátor Trutnovského festivalu Martin Věchet zakázal na festivalu vystupovat.[2] V roce2009 Plexis oslaví 25 let své existence, během večera 6. listopadu vystoupí v pražském KC Vltavská kolegové z punkové scény jako SPS, NVÚ nebo E!E. Přímo s kapelou si poprvé od roku 1991 zahrál ve dvou písních bývalý bubeník PlexisAdolf Vitáček. V roce 2010 Plexis na letních festivalech začínají odtajňovat nové písně z připravovaného alba, které má vyjít na začátku léta 2011 pod názvem Vohul to!.
[editovat]Diskografie
[editovat]Řadová alba
- Půlnoční rebel - 1990
- White killer - 1992
- III - 1993
- To - 1998
- Už mi to kroutí nohy - 2000
- Vohul to! (2011)
[editovat]DVD
- Plexis XX - disk I natočen na festivalu Rock For People 5. 7. 2004, disk II natočen při oslavě 20 let kapely v klubu Abaton 1. 10. 2004
- Nesmyslný narozeniny -záznam pořízen v Retro Music Hall 8. 2. 2007 při oslavě 40. narozenin Petra Hoška, samostatně byl pořízen také audiozáznam
[editovat]Kompilace a demo
[editovat]Live nahrávky
[editovat]Sestava
Výběr hlavních sestav
[editovat]Původní
- Petr „Sid“ Hošek – hlavní zpěv, kytara
- Marek Sibřina – baskytara, zpěv
- Martin Bíňovec - kytara
- Áda Vitáček – bicí
[editovat]1991
- Petr Hošek – zpěv
- Pavel Brož – basa
- Johny Chaos - kytara
- Áda Vitáček – bicí
[editovat]1992
- Petr Hošek – zpěv, klávesy
- Jarda Stuchlý – bicí, vokály
- Johny Chaos – kytary, vokály
- Filip Kolací – basa, vokály
[editovat]Současná
- Petr Hošek - zpěv, basa (dále kapela Maradona Jazz, sám jako Dj Mucho),
- Dušan Lébl - voc, kytary (dále kapela Apple Juice),
- Zdeněk Petr - kytary (dále kapela Tři sestry),
- Martin Švec - bicí (dále kapela Egotrip).
- p.s.
Pražská Skupina Počínající Svůj Prapodivný Sekecmazec Před Století Pětinou ('Setosmdesátšest)Prosimvás, Si Představte: Skupina P.S. Postrádá Svižného Paličkáře, Sakra!
Pokušíme Se Pokračovat v Sypání Písní a Songů Posluchačům Svým, Přitom Se Potácíme S Pořád Stejným Problémem, Snad Po Staletí.Poptejte Se Prosím Svých Přátel, Snad Potkáte Smělého Pána Schopného Potloukat Schkopky Pekelně Svižně a Přesně, Sic v Prdeli Sme...Poděkování Stárnoucí Pogista Skrato
Jednomu z nejrannějších českých punkerů Milanu Jonštovi (zvanému „Afoň“), jenž už v prosinci 1977 (1978?) vystupoval se svou první punkovou kapelou Hlavy 2000, punkerství vydrželo i nadále. Nebylo divu - v té době byl sotva teenager a návštěva Jugoslávie s dovezeným německým časopisem Bravo, kde se objevila fotografie Sex Pistols, už navždycky poznamenala jeho život i hudební vývoj. Začal se zajímat o všechno, co s punkem souviselo, sledovat jeho vývojové linie a tak bylo pochopitelné, že se mu dostaly do rukou nahrávky skupin, které se od základního melodického stylu '77 výrazně lišily.
Jednalo se o husté party jako Dead Kennedy´s, Battalion Of Saints, Youth Brigade, Cryptic Slaughter, One Way System a další (údajně prý i Motörhead). Ty do punku přinesly větší agresivitu, tvrdost a hlavně zběsilou rychlost. Když pak Jonšta na fotografiích uviděl, že přitom vypadají úplně normálně (tedy bez obvyklých punkových rekvizit), rozhodl se, že založí těleso, které by tento druh punku hrálo i u nás. Spojil se se svým kámošem Semišem, jenž se snažil hrát na kytaru a na bicí a tak vlastně vznikl Radegast.
Hudební publicista Petr „Kory“ Korál o skupině v seriálu Bigbít říká: „Oni začali hrát strašně rychle. Byl to v podstatě punk, ale tak brutálně zrychlenej, že to bylo přesně to, čemu se venku začalo říkat hard core.“ Ještě co se týče pojmenování formace - jak je známo, punkové vždycky kašlali na mýty a proto ani název této Jonštovy party se nevztahoval k pohanské mytologii, ale inspirací se stala značka oblíbeného severomoravského piva. Vymyslel ho Miroslav "Zrzek" Staněk, tedy ten třetí, který se k oběma zakládajícím členům Milanu Jonštovi (voc, g) a Jaroslavu "Semišovi" Sonnkovi (ds) tehdy přidal. Není bez zajímavosti, že ve stejné době (1982-83) vystupovali Zrzek coby frontman a Semiš jako kytarista v punku IQ:60, a Afoň bubnoval (!) v podobně zaměřené formaci Krach. Ještě o něco později se posledně jmenovaný občasně zúčastňoval jakožto hráč na bicí a také basista koncertů IQ:60.
V prvním období se členové Radegastu vlastně jenom scházeli k diskusím u piva, občas zkoušeli u Semiše v pokoji ale veřejně jako kapela nikdy nevystoupili. Nicméně z té doby už pocházejí některé skladby, které havířovská parta hrála po celou dobu své existence - "Bejrút", "Pivo", "Vyvrhel" nebo "Nálet".
Pevnější obrysy těleso nabralo někdy v roce 1984, kdy se k Jonštovi a Semišovi (Zrzek se plně věnoval již jen punku IQ:60) přidal z vojny se navrátivší Jiří „Bobeš“ Prokš, který si na VŠ v Brně prošel alternativní zkušeností v souboru Třírychlostní Pepíček. Skupina se i díky jemu přesunula do zkušebny na Zámečku v Havířově - Životicích, která se stala centrem většiny havířovských punk & HC part. Bohužel do zeleného běsu je pro změnu na jaře 1985 odveden J. "Semiš" Sonnek, takže jeho místo za bicími zaujal ex-člen IQ:60 a Krachu Pavel "Eskimo" Kaniok. Po jeho příchodu si konečně zahrál Radegast na několika koncertech (Valmez, Havířov, Stará Lysá) ale bez valného ohlasu. V té době s kapelou vystupovala i zpěvačka Dana Kalous. Jelikož v tom samém čase založil J. Prokš svoje androšské hudební vydavatelství Rytmická mládež, je jasné, že se na jedné z prvních nahrávek (kazeta No. 4) objevilo i demo Radegastu. Jonšta se pak na oplátku zúčastnil natáčení kazety „Rytmická mládež se baví“, kde se ještě objevili lidé například ze Slepého střeva, Ještě jsme se nedohodli atd.
V tomtéž roce (1986) ovšem havířovská drsná trojka přišla opět o bubeníka - Eskimo se oženil se a odstěhoval. Navíc Bobeš s Danou Kalous neodolali vábení další havířovské výrazné osobnosti, kytaristy Martina Lukáše, a společně nastoupili do jeho, právě vzniklého projektuMasomlejn, takže kapela asi na rok „usnula“.
K životu se Radegast probral až v roce 1987, neboť se konečně objevil nový bubeník Josef Jano a Prokš usoudil, že by vlastně mohl mastit baskytaru u obou souborů zároveň. Skupina ve složení Jonšta, Prokš, Jano se docela schopně rozjela - úspěšné koncerty v Pardubicích, Havířově a Brně, ještě v prosinci téhož roku v ostravském krajském kole Rockfestu vybojování si účasti v Praze na celostátním „finále“ (duben 1988, Palác kultury), kde v rámci punkového večera, nazvaného „Tvrdé jádro“, šokovala přítomné neuvěřitelnou palbou a nasadila tak (jako tehdy první účinkující) laťku hodně vysoko.
Nicméně J. Jano na podzim 1988 odešel na vojnu a k Jonštovi a Prokšovi se připojil nový bicman Jiří „Ďábel“ Pavlica (ex-Klec), přičemž právě tato sestava byla mnohými považována za úplně nejlepší. Kapela se v tomto období zaměřuje na ultrarychlý HC amerického typu, je zde ale slyšet i vliv extrémního thrashe a grind-core kapel Wehrmacht či Napalm Death.
Veškerou hudbu a texty psal Jonšta („Mluvím jen za sebe, protože kolegové se o cizí hardcorové skupiny nestarají“) V Gramorevui (1990) ještě říká: “Když se z punku začal krystalizovat hard core, orientoval jsem se na něj, protože je vlastně pokračováním toho, co původně začal ryzí punk rock a je to vlastně nejprogresivnější styl tohoto žánru…“
Hudební publicista Petr „Kory“ Korál o souboru v měsíčníku Melodie (1990) napsal: „Trio z hornické metropole produkuje hudbu zvanou hard core, avšak nikoliv ´metalizovaný´ ultra hard core typu Napalm Death, S.O.D. apod. Tvorba Radegastu má daleko pevnější vazby na punk rock, nechá se v ní vystopovat vliv amerických skupin. To vše zahrané s patřičným drajvem vytváří celkový dojem, jímž je rychlost, průraznost, nekomplikovaný dynamický projev postavený na silně zkreslené kytaře a výrazné rytmice bez zbytečných experimentů v aranžích.“
Pekelná rychlost, s jakou skupina odehrávala jednotlivé skladby, se stala jakýmsi jejím poznávacím znamením. Většinou se jednalo o kratší útvary, cca od čtyřiceti vteřin do dvou minut, v nichž Radegast koncentroval maximální množství agresivity a energie. J. Prokš to potvrdil v časopise Hadr (1989): „Je to agresivní způsob vyjádření. Můžeme ohromovat brilantními nádhernými melodiemi a vícehlasy, můžeme však šokovat hnusem. To je hard core. Je to řev a hluk, protože tiché prosby už v dnešní době nejsou slyšet. A potom, my se neprosíme.“
O textech měsíčník Gramorevue v roce 1990 napsal: „Pro texty nachází Jonšta inspiraci většinou v problémech, které jsou jemu i nám nejblíž a k nimž cítí potřebu vyjádřit se: Rozpad osobnosti v zájmu společnosti (fluktuace, emigrace, beznadějné situace), hesla a slogany problémů nezbaví… Hardcorové texty a přirozeně i ty od Radegastu si nekladou za cíl oslňovat přehršlí metafor, naopak až svou úspornou beznadějí, pesimismem a nekompromisností mají navodit a prostřednictvím hudby zinscenovat atmosféru doby - musí provokovat. Je v nich deprese a skepse ze současné reality.“ Jonšta se naplno navážel do všeho, co ho prudilo; ze všeho nejvíc ale nenáviděl samotný systém - zatuchlý, zkorumpovaný, profízlovaný a degradující život člověka na pouhé přežívání.
Je pochopitelné, že skupina mohla natočit své regulérní album až po roce 1989, ovšem Jonšta absolutně rezignoval na nově vzniklé budoucí kapitány českého pop průmyslu a vydal ho na své vlastní náklady. Nicméně soubor po revoluci existoval jen tři roky.
Radegast, ačkoliv toho za svou kariéru moc nenahrál, byl prvním českým souborem, který se přihlásil k žánrové nálepce hard core. Svými jasnými a přímými názory a přístupem k vlastní tvorbě si vysloužil pověst jedné z nejnekompromisnějších kapel u nás a pokud bychom v tuzemsku hledali právě synonymum pro výraz hard core napadl by nás vedle Kritické situaceprávě Radegast.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
„Klec, Radegast“ (1986, nahrávka dvou havířovských skupin, Rytmická mládež)
„Kompilace“ (1986, mj. i skladby Radegastu)
„Bohemia punk Vol. 1“ (1986, mj. i písně Radegastu, STCV)
„Stojice 1987“ (1987, obsahuje i některé písně Radegastu)
"Razie" (1987, kompilace českých punkových kapel, několik skladeb i Radegast)
Radegast: "Live In Rockfest ´88" (1989, Rytmická mládež)
Radegast: „Demo 1989“ (1989)
"Co bylo za zdí - What Was Behind The Wall?" (1989-90, sampler, Radegast písně z roku 1986: "Boby z Londýna", "Pověz - Vlajka - Nálet", "Pivo", "Bejrút")
„Klec, Radegast“ (1986, nahrávka dvou havířovských skupin, Rytmická mládež)
„Kompilace“ (1986, mj. i skladby Radegastu)
„Bohemia punk Vol. 1“ (1986, mj. i písně Radegastu, STCV)
„Stojice 1987“ (1987, obsahuje i některé písně Radegastu)
"Razie" (1987, kompilace českých punkových kapel, několik skladeb i Radegast)
Radegast: "Live In Rockfest ´88" (1989, Rytmická mládež)
Radegast: „Demo 1989“ (1989)
"Co bylo za zdí - What Was Behind The Wall?" (1989-90, sampler, Radegast písně z roku 1986: "Boby z Londýna", "Pověz - Vlajka - Nálet", "Pivo", "Bejrút")
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Něco není v pořádku“ (1989)
„Pověz“ (1989)
„Něco není v pořádku“ (1989)
„Pověz“ (1989)
Žádné komentáře:
Okomentovat